Známý ilustrátor knih z Loštic maloval také v Jestřabí.
Související obec: Jestřabí - Habicht
Větrný mlýn v Jestřabí
V památníku Adolfa Kašpara (1877−1934) v Lošticích je vystaveno hned několik kreseb a grafik z oblasti Libavska (Nepřívaz, Jestřabí, Hluboček). Vděčíme za to skutečnosti, že slavný umělec jezdil na letní byt do Hluboček, kde byl jeho starší bratr učitelem.
Mladý malíř chodil počátkem 20. století po kraji, fotil, črtal a maloval. Výsledkem je série krajin ve stavu, v jakém už dnes nejsou k vidění. Zachytil například dřevěný větrný mlýn beraního typu, jaký se dochoval v Partutovicích u Potštátu. Jeho zvláštností je, že se podle směru větru otáčela celá stavba a ne jen perutě, jako u kamenných mlýnů. Kašpar mlýn zvěčnil dokonce opakovaně za pomoci různých výtvarných technik. Poprvé nakreslil roku 1903 jeho interiér na dvou leptech (18 x 12 cm). Ty byly publikovány v monografii Adolf Kašpar, Život a dílo od Josefa V. Scheybala roku 1957. Roku 1905 vznikla drobná olejomalba (19 x 23,5 cm) a o dva roky později barevná akvatinta (22 x 26 cm). Obě představují exteriér mlýna za letního počasí zalidněný postavami autorovy budoucí ženou i postavami dalšími, snad z rodiny mlynáře. Porovnáme-li obrazy s Maršálkovým mlýnem v Partutovicích z roku 1837, vidíme prakticky stejnou stavbu. Zařízení působilo podle všeho již tenkrát archaicky a lákalo mladý pár nejen k vycházkám, ale inspirovalo také k tvorbě.
Zmíněný Josef Scheybal byl jednak přítelem A. Kašpara, jednak národopisným kreslířem a etnografem, který se zabýval mapováním lidové architektury a pořídil rovněž nákres mlýna německého typu publikovaný na stránce povětrník.cz. Tady se lze také dočíst, co v takovém mlýně označovaly pojmy jako tatík, apoštol, šalanda, dědek a babka.
Jestřabí / Jestřebí
Průvodkyně v Kašparově památníku (jeho letním domě) lokalizovala při naší návštěvě onu zaniklou stavební památku – tehdy ještě funkční zařízení – mylně a tvrdošíjně na Blanensko do obce Rájec – Jestřebí. Její neoblomnost mě nakonec vyprovokovala k sepsání tohoto textu. Nemějme jí to však za zlé, z deseti obcí a místních částí, jež se takto a podobně nazývají, je díky tamnímu klasicistnímu zámku hrabat Salmů jistě na veřejnosti nejznámější. Naše Jestřabí je naopak „nejzaniklejší“ a proto je třeba se jej zastat.
Pojďme si říct, jak to s těmi jestřábími obcemi je. Vesnic nazývaných Jestřabí je u nás bez toho zaniklého libavského pět. Jestřebí se vyskytuje také pět krát. Zajímavé je, že jen to naše mělo německou variantu Habicht (něm. jestřáb), ač některé další také ležely v německojazyčném prostředí. Jednu svou kresbu Kašpar ostatně opatřil popiskem („s Habichtu“). Jedná se o pohled ke Sv. Kopečku, Posluchovu a dál na Hanou od silnice z Mrskles do Jestřabí. Místo se dnes nazývá Kašparova vyhlídka. Obec totiž byla situována na okraj náhorní plošiny Libavska, odkud hlubokým údolím stéká potok Hluboček do údolí Bystřice. Po této cestě na dně údolí Kašpar ke svému cíli chodíval.
Máchovo Jestřábí
Pokud bych měl některé z Jestřebí/ Jestřabí navštívit, rozhodně bych vyrazil do Jestřebí okr. Česká Lípa. V Máchově kraji na dohled Českého středohoří. Obec leží pod hradem Jestřebí (Habichtstein) a také se po něm jmenovala Habstein (nezkráceně Habichtstein, něm. jestřábí kámen). K. H. Mácha jej vídal z Bezdězu a roku 1832 také navštívil. V jeho poznámkách o „hradech spatřených“ je zaznamenán jako „Jestřábí“ a díky nim víme, že zříceninu i dvakrát kreslil. Ani jedna z kreseb se bohužel nedochovala.
Marek Bohuš
