Zaniklé obce VVP Libavá

Náš okrašlovací spolek Lubavia si klade za úkol záchranu historických památek na území VVP Libavá. Ve spolupráci s Armádou ČR, Vojenskými lesy a statky, obcí Město Libavá a orgány památkové péče se věnujeme údržbě zbývajících památek. Ač je mnoho z nich běžné veřejnosti nepřístupných, neboť se nacházejí ve vojenské zóně, zaslouží si naši péči a úctu.

Osídlení sudetského Libavska

Podle místní německé pověsti do zdejších Oderských vrchů přišli tři bratři – rytíři Gebhard, Sieghart a Rudolf a postavili zde tři hrady. Vznikly tři první obce – Keprtovice (Gebhartsau), Zigartice (Sieghartsau) a Rudoltovice (Rudolfsau). O obci Varhošť (Haslicht) existuje písemná zmínka z roku 1141, o druhé nejstarší obci Velká Střelná (Gross Waltersdorf) se traduje, že ji založil poustevník Abrahám. Od 13. století utvářeli lidé na Libavsku krajinu k obrazu svému intenzivněji a koncem 14. století je území trvale osídleno. Původní stopy českého živlu jsou postupně překryty německou kolonizací pocházející pravděpodobně ze severních oblastí Slezska. Centrem a největším sídlem s okresním soudem se stalo Město Libavá (Stadt Liebau), kde v roce 1930 žilo 2 113 osob a z toho jen 37 Čechů. Druhou největší obcí byla Velká Střelná (1 927 obyvatel) a třetí Rudoltovice (1 063 obyvatel). Hlavní obživou zdejších obyvatel bylo především zemědělství, chov dobytka a těžba břidlice. Život zde rozhodně nebyl jednoduchý.

Poválečná vysídlení a vznik vojenského prostoru

V roce 1946 došlo k osudovému kroku. Libavsko bylo z geografického i politického hlediska součástí Sudet a tak i zde došlo, od jara do podzimu 1946, k poválečnému odsunu německého obyvatelstva. Své domovy muselo opustit asi 11 000 Němců.

V té době byla již tato oblast v hledáčku československé armády. Počet obyvatel se totiž na Libavsku i dlouho předtím (mezi lety 1880–1939) pohyboval kolem 50 osob na 1 km² (asi jen polovina prvorepublikového průměru) a také se tato oblast řadila mezi nejchudší v tehdejší ČSR, z důvodu málo úrodné půdy, špatné dopravní dostupnosti i nedostatkem vody. Rozhodnutí vlády padlo v září 1946, vznikl libavský vojenský výcvikový prostor, a to ukončilo osídlování započaté po odsunu Němců. Dosídlenci z řad Čechů (cca 3 400 osob) museli své nově nabité domovy opět opustit.

Vojenský prostor Libavá postupně pohltil na 24 sídel, z nichž 19 zcela zaniklo. Z 2 263 objektů evidovaných k roku 1930 se dodnes zachovalo jen mizivé torzo. Co člověk po staletí budoval, si příroda za pár desetiletí vzala zpět.

Barnov (Olověná) – Bernhau

Kdysi malebná obec Barnov ležela v táhlém bočním údolí Barnovského potoka (Dorfbach), jež vycházelo od severu na jih z nivy řeky Odry, asi 8 km jihovýchodně od Budišova nad Budišovkou. Výškový rozdíl jen mezi středem obce, kde stál kostel s farou a školou, a horním koncem tvořil přes 100 metrů, celkově pak téměř 200 metrů, jelikož první domy se takřka dotýkaly řeky Odry a poslední chalupy stály na jižním úpatí Zienbergu - Olověného vrchu (616 m n.m.). V roce 1930 obec tvořilo celkem 75 domů s 353 obyvateli, z nichž se pouze 10 hlásilo k české národnosti.

Více

Bělá - Seibersdorf

Bývalá zemědělská obec Bělá ležela necelé tři kilometry jihovýchodně od Domašova nad Bystřicí, v bočním údolí, které se oddělovalo z malebného údolí řeky Bystřice. V českých písemnostech nesla obec v dřívějších dobách též název Hančovice, Hunčovice či Hučovice. Po roce 1906 (1918) se začal opět hojně užívat původní tvar Bělá. Poblíž obce, směrem k Domašovu nad Bystřicí, stála ves Špicenberk, která je však již počátkem 16. století označována jako pustá.

Více

Čermná - Gross Dittersdorf

Zaniklá ves Čermná se dnes nachází v samotném srdci vojenského výcvikového prostoru, asi 8 km jižně od armádního centra v Městě Libavá. Její domy se dříve rozprostíraly v mělké úžlabině podél potoka Čermná (Schwarzbach), táhnoucí se od západu na východ, kde se potok vléval do Plazského potoka (Bleissbach).

Více

Heroltovice - Herlsdorf

Obcí Heroltovice, ukrytou v mírné údolní kotlině, kterou protéká Heroltovický potok, prochází nejen silnice z Domašova nad Bystřicí do tři kilometry vzdáleného Města Libavá, ale i hlavní evropské rozvodí.

Více

Jestřabí - Habicht

Ves Jestřabí ležela v mělké kotlině asi 17 km severovýchodně od Olomouce a nacházela se při silnici vedoucí z Olomouce do Města Libavé. Připomínala svým půdorysem písmeno “T”. Protéká jí potok Dorfbach, který pokračuje Hlubokým žlebem/Tiefengrund, v němž pod obcí pracoval vodní mlýn Grundmühle. Potok ústí po sedmi kilometrech zleva do říčky Bystřice v Hlubočkách. Obec ze všech stran obklopovaly kopce. Nejvyšší z nich, dosahující výšky 675 m n.m., nesl jméno Strážisko (Wachhübel).

Více

Keprtovice (Údolná) – Geppertsau

Keprtovice ležely v údolí Libavského potoka, který se nedaleko za vesnicí vléval do řeky Odry. Přes nevelkou obec se vinula i okresní silnice ze tři kilometry vzdáleného Města Libavá do Potštátu. Obec zřejmě vznikla jako původně hornická osada v místech, kde se těžilo zlato. Jedna z místních tratí se jmenovala Seifengraben, což naznačuje místo, kde se rýžovalo zlato. Stáří obce není zcela jasné, z roku 1549 měla pocházet - nedochovaná - gruntovní kniha, a první spolehlivá písemná zmínka o obci pochází z roku 1581, kdy byla zapsána v urbáři panství Libavá jako existující ves, které byly zvýšeny původní starší platy. Je tedy pravděpodobné, že ves mohla opravdu pocházet z poloviny 16. století. Ve zmíněném roce 1581 zde bylo 16 sedláků, sedm zahradníků a rychtář, který vlastnil také mlýn.

Více

Město Libavá – Stadt Liebau

Město Libavá vystupovalo před rokem 1945 jako bezkonkurenční politické, hospodářské i kulturní (zde snad s výjimkou poutního místa ve Staré Vodě) centrum celé oblasti dnešního VÚ Libavá a hrálo významnou roli i v bývalém politickém okrese Moravský Beroun (1909–1949).

Více

Milovany – Milbes

Obec Milovany se rozprostírala na náhorní plošině podél Milovanského potoka (Molkenbach), který ještě ve vsi přibíral tok potoka Grundbach, aby společně za obcí vplynuly do Plazského potoka (Bleissbach).

Více

Nepřívaz – Epperswagen

Ves ležela v mělké úžlabině náhorní plošiny pod Jílovým vrchem (Maderberg – 616 m n.m.). Odtud stéká voda do říčky Bystřice a horská silnice s náznakem serpentiny ji provází. Kdo vystoupá až sem, ocení daleké výhledy do údolí, na podzim více slunce nad zamlženou Hanou a v zimě více sněhu. První zmínka o obci je z roku 1406, kdy obec patřila hradu Hluboký. Německými kolonisty byla osídlena pravděpodobně až po třicetileté válce, tedy po roce 1648. 

Více

Nová Ves nad Odrou – Neueigen

Vesnice Nová Ves (něm. Neueigen, Oderberg) ležela na důležité komunikaci spojující Město Libavá s Lipníkem nad Bečvou. Přídomek „nad Odrou“ se začíná užívat až po roce 1918. Obec byla založena kolem roku 1604 na základě privilegia Jiřího Bruntálského z Vrbna z 24. června 1604. V privilegiu jsou uvedeni jako první osadníci Hans Heger, Merten Schwarz, Simon Rudolf, Lorenz Altentanz, Hans Lenhart, Jakob Reich, Georg Seidenberger, Adam Seidenberger, Christoph Müllner a Hans Küttler, pravděpodobně šlo díky podobnosti příjmení o osoby z okolních vesnic.

Více

Nové Oldřůvky – Neudorf

Pozůstatky bývalé obce Nové Oldřůvky, která až do roku 1918 (zřídka i později) též nesla český název Nová Ves, leží na samém severovýchodním okraji VÚ Libavá, přibližně 5 km jihovýchodně od Budišova nad Budišovkou.

Více

Olejovice – Ölstadtl

Olejovice (dříve též Olštát či Olštátl) ležely přibližně 4 km na jih od Města Libavá v mělkém údolí svažujícím se k nedaleké řece Odře.

Více

Rudoltovice – Rudelzau

Obec se rozkládala asi 7 kilometrů východně od Města Libavé ve stoupajícím úbočí, které vycházelo z údolní nivy řeky Odry. Proto činil výškový rozdíl mezi dolním (500 m n.m.) a horním (600 m n.m.) koncem obce přibližně 100 metrů.

Více

Smilov – Schmeil

Poměrně rozlehlá obec ležela při okresní silnici spojující Olomouc s Městem Libavá, od něhož byla vzdálena čtyři kilometry. Obec bývala známa jako jedno z center dobytkářství na Libavsku, což společně s tradičním zemědělstvím i břidlicovými lomy dávalo obživu zdejším usedlíkům. Někteří rovněž pracovali v továrnách v Hlubočkách a Mariánském Údolí, zejména v zimě pak i v lesích.

Více

Stará Voda – Altwasser

Stará Voda, malá obec ukrytá v členitém terénu Nízkého Jeseníku, ležela necelé čtyři kilometry od Města Libavé při okresní silnici spojující toto město s Budišovem nad Budišovkou.

Více

Varhošť – Haslicht

Obec Varhošť, která připomínala svým protáhlým půdorysem lesní lánovou obec, se rozkládala v několika řadách u horního toku stejnojmenného potoka, nesoucího též název Hadovec. Původ jména Varhošť je slovanský, snad vesnice jakéhosi Varh(g)osta, podobně jako např. Radhošť. Německý název Haslicht snad souvisí s lískovým porostem, další výklad viz pověst na závěr.

Více

Velká Střelná – Gross Waltersdorf

Velká Střelná představovala po Městě Libavé, vzdáleném šest kilometrů, druhé nejvýznamnější sídlo uvnitř dnešního VÚ Libavá. Horní částí obce procházela významná silniční spojnice mezi Olomoucí a Městem Libavou. Rozlehlá obec disponovala poměrně rozvinutým zemědělstvím, jakož i nemalou sítí malých živnostenských podniků, ale především nad jiné vynikala svým průmyslovým charakterem, na němž měly lví podíl známé břidlicové lomy a doly, které poskytovaly do roku 1914 pracovní příležitosti stovkám dělníků z Velké Střelné i širokého okolí.

Více

Vojnovice – Kriegsdorf

Vojnovice, vzdálené pět kilometrů východně od Města Libavé, byly díky své poloze v bezprostřední blízkosti řeky Odry nejníže položenou obcí ve VÚ Libavá a zároveň první vesnicí, kterou tato významná řeka protékala. Severozápadním směrem se nad obcí tyčil vrch Steinberg - Kamenná (568 m.n.m.), na jehož úpatí se nacházela pro Vojnovice symbolická stavba filiálního kostela sv. Trojice. Ten byl postaven roku 1589 a zvon na kostele nesl datum 1403.

Více

Zigartice – Siegertsau

Obec Zigartice (nesprávně také Zighartice), německy Siegertsau, se rozprostírala asi pět kilometrů jihovýchodně od Města Libavé, podél potoka Schillerbach (Schülerbach) – Mastník, který ústil do řeky Odry. Horní částí vesnice procházela kolem budov rychty, školy a kostela okresní silnice spojující Město Libavou s Potštátem a Hranicemi. Dominantou obce býval filiální kostel sv. Jana Nepomuckého, který obklopoval hřbitov. Před rozvalinami kostela stojí u vchodu do hřbitovního areálu od roku 1994 kříž coby připomínka smutného osudu zdemolovaného lidského sídla.

Více