V pátek 3. listopadu se u Vojnovické kapličky uskutečnilo společné setkání spolku Lubavia, AČR a VLS se vzpomínkou na všechny zesnulé Libavska. Setkání se zúčastnil správce vojenského újezdu Libavá pplk. L. Zakuťanský, velitel prostoru mjr. Janáček, trubači pod vedením Ing. Janáska a členové spolku Lubavia.
Související obec: Vojnovice – Kriegsdorf
Vzpomínkovou akci zahájili trubači úvodní skladbou a následně předseda spolku Lubavia pan Jindřich Machala pronesl zamyšlení nad historií tohoto místa a nad osudem jeho obyvatel, kteří zde žili a nyní odpočívají na zdejších poničených hřbitovech zaniklých obcí. Vzpomněl také na ty, kteří zde v nedávné době skončili svoji životní cestu při výkonu své služby a jejichž jména jsou vyryta na pamětní desce umístěné uvnitř kapličky. Pplk. Zakuťanský s panem Machalou uctili památku zemřelých zapálením svíce a položením květin. Vzpomínkové setkání slavnostně ukončili trubači závěrečnou skladbou.
Připojujeme zamyšlení předsedy spolku Lubavia, pana Jindřich Machaly.
Smyslem společné akce Okrašlovacího spolku Lubavia, AČR a VLS je uctít památku všech zesnulých na hřbitovech Vojenského újezdu Libavá a těch, kteří zde zahynuli při plnění svých pracovních úkolů, nebo zemřeli za zvláštních okolností a jejich život s vojenským prostorem bezprostředně souvisel.
Hřbitovů na území vojenského újezdu je celkem čtrnáct, z toho dva ve Velké Střelné – starý a nový hřbitov. Jako pietní místo je udržován nový hřbitov. Starý hřbitov je ponechán bez jakékoliv činnosti, a nachází se po pravé straně cesty od křižovatky ve Velké Střelné směr Olomouc. Je označen informační tabulkou, stále jsou patrné zbytky obvodové kamenné zdi. Žádný z těchto hřbitovů nebyl exhumován, tudíž jejich symbolická ochrana má svůj smysl. Podle mých informací byli z těchto hřbitovů vyzvednuty pouze ostatky sovětských vojáků, pokud zde byli pohřbeni na konci II. světové války. V Libavé to bylo u kostela. Ostatky amerických letců pohřbených na hřbitově v Milovanech byly v roce 1946 vyzvednuty a převezeny do USA.
Odhlédneme-li na chvíli od důvodu vzniku a následků obou světových válek, v obou světových válkách padlo mnoho otců a synů zdejších obyvatel. V drtivé většině byli pohřbeni v místech, kde padli, nebo zůstali nezvěstní. Zejména první světová válka zdejší oblast silně poznamenala. V každé vesnici byl pomník obětem této války. Pomníky jsou pryč, ale válečné oběti zůstaly. Při návštěvách rodáků se dříve často objevovalo přání vzít si ze hřbitova trochu hlíny. Ti, kteří se zde narodili a nemohli zde být pohřbeni, si chtěli vzít v novém domově do hrobu trochu hlíny ze hřbitova svých předků.
Součástí této pietní akce je vzpomínka i na tyto zesnulé (i když samostatný Den válečných veteránů je 11. listopadu).
Jelikož nelze dohledat všechny, kteří zde zahynuli při výkonu povolání, jsou na pamětní desce symbolicky uvedeni jen ti, kteří zde prokazatelně zemřeli od vzniku České republiky, tj. od 1.1.1993. Mají sice své pomníčky v místech, kde trvale žili, ale jejich život vyhasnul zde. Na stromě u místa, kde zahynul holandský voják M.R.M. Marfé, je přibitá malá tabulka. Místo pro trvalou vzpomínku je ale v naší kapličce.
A proč je právě Vojnovická kaplička místem vzpomínky na zesnulé?
Je to zde jediná a společná obnovená sakrální stavba, která je vysvěcená, je majetkem všech tří subjektů působících ve vojenském prostoru, tj. AČR, VLS a Okrašlovacího spolku Lubavia, který o kapličku pečuje. Postavena byla kolem roku 1800, důvodem stavby byla tragická událost, která se zde stala. Kaplička byla vlastně pokáním stavitele. Před zánikem kapličku zachránil okrašlovací spolek a byla obnovena především prací jeho členů za technické pomoci VLS a AČR, s finančním přispěním zdejších rodáků, především z německé strany. Těm se stala kaplička velkým symbolem vzájemného sblížení, jsou vděčni že se zde na jejich předky nezapomnělo. Jsou rádi, že se zde za zesnulé občas zazvoní, nebo zapálí svíčka. Při pohřbu někoho z rodáků, na přání zesnulých, je zde zvoněno v okamžiku posledního loučení se zesnulým v jeho novém působišti. Pokyn ke zvonění je dohodnut signálem mobilního telefonu.
Společně se skauty sem spolek symbolicky donese za všechny zaniklé vesnice a samoty Betlémské světlo.
Že se zde všichni zástupci organizací působících na území vojenského újezdu pravidelně sejdou nebo některý z nich zde občas zapálí svíčku je důkazem, že je to správná cesta, jak nezapomenout na minulost, která je minulostí nás všech, ať chceme či ne.
