Níže zdokumentovaná událost se vymyká obecnému černobílému vidění života německého obyvatelstva pod vlivem nacionálně socialistického režimu. Keprtovický případ ukazuje, s jakou krutostí dokáže ideologická zaslepenost vrazit klín do vesnické a hluboce nábožensky založené komunity. Zcela rozrušit sousedské vztahy a neštítit se přitom použít proti sousedům i ty nejbrutálnější prostředky.
Související obec: Keprtovice (Údolná) – Geppertsau
Čistě německá zemědělská obec Keprtovice (Geppertsau) ležela v údolí Libavského potoka, který se bezprostředně za vsí vléval do řeky Odry. Přes nevelkou obec procházela okresní silnice ze tři kilometry vzdáleného Města Libavé do Potštátu.
Od poloviny 30. let 20. století místní převážně zemědělskou komunitu, do té doby politicky orientovanou na Bund der Landwirte, ovládla Henleinova SdP. V parlamentních volbách v roce 1935 zde získala 68,5 %, což představovalo nejen republikový nadprůměr, ale zisk SdP zejména daleko přesáhl průměr moravskoberounského okresu (45%). Tak jako v celé ČSR vyvrcholilo politické napětí v libavském regionu v zářijových dnech roku 1938. Jak se z doposud zjištěných pramenů dá vyvozovat, bylo nejvýbušnějším dnem na Libavsku 22. září.
V šest kilometrů vzdálených Rudoltovicích ordneři pod vedením zdejšího vrchního učitele Ericha Kunschera přepadli a obsadili místní četnickou stanici, poštu i telegrafní ústřednu. České osazenstvo bylo zajato a celá obec s okolím se ocitla v moci ordnerů, kteří navíc na přístupových cestách a strategických bodech zřídili jistící posty, mající za úkol sledovat okolí. V očekávání brzkého příchodu německého Wehrmachtu byly domy v obci ověšeny prapory s hákovými kříži. Mladí nosili hákové kříže na pažích a společně zpívali v ČSR zakázané písně. Podobné výjevy se okolo 22. září odehrávaly i v jiných obcích, například ve Staré Vodě. Odpověď čsl. armády na sebe samozřejmě nenechala dlouho čekat (již v půli září bylo obsazeno Město Libavá). Okamžitě byl vydán rozkaz obsadit Rudoltovice vojskem, což se také bez většího odporu stalo, když místní nacisté, varováni o blížící se čsl. armádě, uprchli za hranice do Říše. Stejného dne byl za nejasných okolností při obvyklé obchůzce zastřelen ve Městě Libavé noční hlídač Alois Klein.
Rovněž 22. září v podvečer se z Města Libavé, kam jeli pro seno, vraceli do Keprtovic manželé Marie a Alfred Maderovi. Manželka si zkrátila cestu a domů, do hospodářské usedlosti čp. 20, se tudíž vrátila o něco dříve, ale přesto již za tmy (okolo 20:00 h). Na dvoře ji při svitu baterky překvapili dva ozbrojení muži, kteří se vyptávali na jejího manžela. Alfred Mader platil v obci již delší dobu coby sociální demokrat a „přítel Čechů“ za černou ovci, neboť již při volbách v roce 1935 měl dle výpovědi své ženy společně s ní volit Čechy. Nacionálně stále více naladěnější vesnická komunita měla rodinu kvůli jejich postojům nejprve ignorovat a později téměř vyloučit z místního společenství. Samotný Alfred Mader, narozený 29. listopadu 1903 v Čermné ve Slezsku (Tschirm) obhospodařoval cirka 5,40 ha půdy, ovšem naposledy pracoval jako zedník.
Dotyční ozbrojenci se s jeho dočasnou nepřítomností nehodlali smířit a dál vyčkávali. Po příjezdu Madera domů, na něj ze stáje volal jistý Josef Schramm, že pokud s nimi ihned neodejde, tak bude zastřelen. Po opakované výzvě Mader rezignoval na odpor, načež měl být sražen k zemi, svázán a odvlečen za spolupráce dalších z lesa vynořivších se ordnerů do jednoho z Keprtovických hostinců. Celou akci měla na svědomí místní skupina Freiwilliger Schutzdienst (dále jen FS) pod vedením výše jmenovaného Josefa Schramma, přičemž mu bylo nápomocno i dalších sedm členů keprtovické buňky. Šlo totiž o předem promyšlenou akci koordinovanou s okresním vedením FS, neboť již asi hodinu před Maderovým zajištěním vyslal Josef Schramm jako spojku svého bratra Aloise a s ním i Aloise Dreiseitela na motorce do Města Libavé. Zde měli kontaktovat okresního vedoucího FS, lesníka Johanna Madera, kterého zastihli ve společnosti dalšího činovníka SdP Aloise Poutsche (správně asi Potsche) v hostinci Wilhelma Burgatha čp. 53, „kde seděli sami v jedné z hostinských místností.“ Johann Mader měl místní skupině FS udělit instrukce, jak dál postupovat ve věci zadrženého Alfreda Madra, který „[...] byl podezřelý ze spolupráce s českou policií. Okresní vedoucí nám řekl, abychom Alfreda Madera do Města Libavé nevodili, a abychom s ním udělali co chceme, jenom, aby byl z cesty.“ Dotyční rozkaz neprodleně předali Josefu Schrammovi, který nehodlal schválenou fyzickou likvidaci nikterak odkládat. Okolo 22:00 hodiny nařídil nešťastníka vyvést kumpány z hostince k asi 600 metrů severně vzdálenému a již opuštěnému tzv. Theimerovu kamenolomu, kde byla vykonána brutální exekuce (viz níže). „Po provedení trestného činu se všichni odebrali domů a časně zrána uprchli společně do blízkých lesů, jelikož se obávali, že budou přistiženi českým vojskem, které v této době ještě v obci Keprtovice a v Městě Libavé hlídkovalo.“
Zdá se, že nezávisle na tomto incidentu, neunikli pozornosti čsl. bezpečnostních složek účastníci popravy Franz Schramm a Franz Jahn, kteří měli být (dle jinak nespecifikované výpovědi Aloise Schramma) na krátkou dobu zatčeni. Šlo zřejmě o preventivní zatýkání radikálních henleinovců po vyhlášení všeobecné mobilizace 23. září 1938. Pozoruhodný je další vývoj kauzy, jejíž hlavní postavou byla Marie Maderová. Když se její muž během noci nevrátil domů pojala neblahé podezření. Zamířila proto ke starostovi obce Josefu Kunertovi, který o případu patrně něco věděl, neboť dotyčné sdělil, že byl její choť odvlečen do Města Libavé. Zoufalá žena vyčkávala na návrat svého manžela ještě přibližně tři týdny, načež se odhodlala oznámit podezření z vraždy na okresním soudu ve Městě Libavé, kde ji odkázali na místní četnictvo. Předtím totiž náhodou v Keprtovicích vyslechla rozhovor, kde měla padnou věta: „Ona ať jsi jde kam chce a ho necháme ležet v té louži.“ Že by tedy byl tragický osud Alfreda Madera v místní komunitě veřejným tajemstvím? Nicméně četnictvo z objektivních příčin nehodlalo s případem cokoli dělat, stejně jako úředníci v sídle landrátu v Moravském Berouně (Bärn). Bezradná Maderová se proto odhodlala k neslýchanému a navýsost opovážlivému kroku. Napsala (patrně 11. února 1939) dopis říšskému vedoucímu policie Heinrichu Himmlerovi. Mezitím se již vdova „z veřejného hlasu“ dověděla o násilné smrti manžela i o místě jeho skonu.
Po odvážné intervenci (i když můžeme pochybovat, že se stížnost skutečně dostala až k rukám Himmlera) na nejvyšších místech Říše se věci konečně pohnuly z místa. 28. února 1939 přijela do Keprtovic početná komise, která měla za úkol za asistence libavských hasičů a četnictva vytáhnout tělo zavražděného ze zatopeného lomu a zjistit příčinu smrti. Ohledání mrtvoly připadlo na MUDr. Otto Zahniela a primáře Schenka z Moravského Berouna.
Řádný pohřeb Alfreda Madera se uskutečnil 3. března 1939 na keprtovickém hřbitově. Očekávané uzavření případu nastalo až koncem září 1939, kdy obdržela Marie Maderová oficiální vyrozumění sepsané státním návladním 26. září v Novém Jičíně: „Zastavil jsem po provedeném zjištění trestní řízení ve smyslu § 1 odst. 2 výnosu Vůdce a říšského kancléře, týkající se poskytnutí trestní svobody ze dne 7. června 1939 […]. Bylo zjištěno, že Váš muž […] byl Josefem a Franzem Schrammem zatčen, spoután a odveden a pak Franzem Schrammem, Aloisem Schrammem, Aloisem Dreiseitelem , Franzem Jahnem, Aloisem Schwarzem, Rudolfem Losertem a Ernstem Domesem poblíž Keprtovic těžce zraněn a vhozen do tůně, v níž se utopil. Jest známo, že Alfred Mader platil mezi německým obyvatelstvem v Keprtovicích […] jako špicl české státní policie a tento čin byl jen z těchto důvodů proveden […]. Tento čin byl proveden v boji za udržení němectví v sudetské oblasti a její připojení k Říši. Pro veškeré provedené činy tohoto druhu poskytuje výše uvedený výnos […] svobodu, v důsledku čehož nemohu povoliti další trestné stíhání obviněných.“
Přes veškerou snahu Marie Maderové tedy nebyli pachatelé nacistickou justicí nikterak potrestáni. Sama vdova i přes prožitá příkoří dál setrvala na zemědělské usedlosti a snad se na ni a její dvě děti přestala vesnická komunita se zhoršující se válečnou situací a jistým vystřízlivěním dívat skrz prsty. Možnosti potrestat pachatele svitla naděje až několik týdnů po konci války. 14. července 1945 se totiž jistý praporčík Břetislav Hradečný, člen stanice SNB v Rudoltovicích, doslechl, že Alois Dreiseitel, „který se toho času nacházel v našem staničním obvodě ve Vojnovicích čp. 51“ se měl podílet na politicky motivované vraždě Alfreda Madera. Hradečný okamžitě rozjel vyšetřování celého případu, přičemž 15. července vyslechl Marii Maderovou a o den později v poledne zatkl podezřelého Dreiseitela, kterého po výslechu předal okresnímu soudu v Městě Libavé s tím, že vyšetřování ještě téhož dne přebrala libavská stanice SNB pod vedením štábního strážmistra Josefa Vítámváse, neboť Keprtovice spadaly pod jeho pravomoc. Ještě předtím Hradečný zjistil, že z vrahů se v Keprtovicích zdržuje již pouze Alois Schramm, kterého zatkli libavští četníci rovněž 16. července. Rychlost práce obou stanic SNB ve vyšetřování byla příkladná, neboť ještě týž den vypracovali co nejpodrobnější protokoly o případu (včetně výslechů svědků) a rovněž zajistili a vyhotovili seznam věcí doličných. Oba zadržení byli převezeni dopoledne 17. července do vazby Krajského soudu v Olomouci, kde pokračovalo rozplétání brutálního aktu.
Mezitím se ukázalo, že velkou část ostatních pachatelů dostihla spravedlnost na východní frontě, kde v roce 1942 padli (Franz Schramm, Franz Jahn, Alois Schwarz, Ernst Domes), nebo byli v době vyšetřování nezvěstní (Josef Schramm, Rudolf Losert i okresní vedoucí FS Johann Mader). Zajímavé je, že nacista Alois Potsch (profesí koňský handlíř), který spoluvydal rozkaz k likvidaci Alfreda Madera, zemřel 28. února 1939, tedy ve stejný den, kdy proběhla pitva zavražděného.
20. července 1945 byl spis celé záležitosti podstoupen vyšetřujícímu výboru Lidového soudu v Olomouci, který si krom dalších výslechů obžalovaných i dalších svědků vyžádal mimo jiné zjištění pověsti a osobních poměrů pachatelů. Alois Schramm se v domovské Staré Vodě neměl nikterak politicky exponovat „a v obci nepožíval špatné pověsti.“ Zato profil Aloise Dreiseitela nebyl příznivý. Ve Vojnovicích měl platit „za zuřivého nacistu, obzvláště zaujatého proti českému národu.“
Při postupujícím vyšetřování vyplula na povrch extrémní brutalita, kterou musel Alfred Mader před vlastní smrtí zakusit. Výše jmenovaná skupina ordnerů z FS ho kolem desáté hodiny večerní vyvedla svázaného z keprtovického hostince a společně zamířili k opuštěnému lomu za vsí. U lomu měl přikázat Josef Schramm svému bratrovi Aloisovi, Dreiseitelovi a Ernstu Domesovi, aby hlídali okolí, načež s Alfredem Maderem poodešli blíže k lomu. Zde nešťastníka srazili k zemi a zřejmě pažbou pušky mu zcela rozdrtili přední část obličeje. „Můj bratr Franz Schramm mně vykládal, že Alfreda Madra ubil puškou Rudolf Losert, že mu přitom vyšla z pušky rána.“ Posléze dotyčnému měl být uříznut nos, pohlavní úd a ušní boltce, načež mu k tělu přivázali dva těžké kameny a údajně ještě živého ho svrhli do zatopeného lomu.
Výše uvedená zvěrstva potvrdily i tři svědecké výpovědi osob, které se zúčastnily pitvy z 28. února 1939. Keprtovičtí občané Josef Polzer z čp. 33 a Reimund Honheiser čp. 56, kteří byli určeni soudní komisí jako výpomoc při vyprošťování a transportu těla na místo vlastní pitvy, shodně vypověděli, že „mrtvola byla ovázána kolem pasu provazem a zatížena na bocích dvěma velkými kameny. Obličej mrtvoly byl tak zohyzděn a úplně rozbit, že nebylo možno identitu rozeznati, ačkoliv jsem zavražděného dobře osobně znal.“ Ostatně totožnost Madera potvrdila jeho manželka jenom na základě skutečnosti, že poznala oblek svého muže.
Ve věci samotné pitvy, která proběhla na keprtovickém hřbitově, se podařilo vyslechnout přímého účastníka Dr. Ottu Zahniela (správně Zahnjel): „[...] pitvu prováděl jsem za přítomnosti prim. Dr. Ludwiga Schenka z Moravského Berouna. […] musela to být nějaká vážná věc, neboť přišli k pitvě také nějací úřední funkcionáři z Opavy. Na zádech mrtvoly byly ještě viditelné stopy od krevních podlitin.“
Marie Maderová a její rodina se konečně dočkala alespoň částečné satisfakce 15. ledna 1946, kdy porota Mimořádného lidového soudu v Olomouci při hlavním přelíčení (za vedení Dr. Bedřicha Plainera) jednomyslně uznala Aloise Schramma vinným a odsoudila ho k trestu smrti, který byl vykonán ještě téhož dne. Obžalovaný Alois Dreiseitel zemřel ještě před hlavním přelíčením 21. listopadu 1945 v Zemské nemocnici v Olomouci na zánět pohrudnice.
Jako dovětek k celému případu uveďme, že Marie Maderová byla nucena opustit ČSR. V roce 1950 pobývala v bavorském městečku Jettingen-Scheppach, odkud požádala československé orgány (prostřednictvím organizace Antifa) o úřední potvrzení příčiny vraždy svého manžela, jelikož toto potřebovala doložit „k dosažení podpory pro mě a moje 11 a 16 leté děti u Svazu politických vězňů.“ V době vraždy manžela tedy byla s vysokou pravděpodobností těhotná.
Celý článek i s poznámkovým aparátem vyšel tiskem zde:
Glonek, Jiří: Zrádci Říše. Fémová vražda a případ zakázaného styku s válečnými zajatci na Libavsku. In: České, slovenské a československé dějiny 20. století. Ústí nad Orlicí : Oftis, 2009 s. 63–73
