Historie prvního velkého skokanského můstku v širším okolí Olomouce na hranicích dvou obecních katastrů - Jestřabí (Habicht) a Nepřivazi (Epperswagen) - o který usiloval Lyžařský klub v Olomouci více než 10 let.
Související obec: Jestřabí - Habicht
Za vznikem prvního velkého skokanského můstku v širším okolí Olomouce stál Lyžařský klub v Olomouci. Šlo o jeden z největších moravskoslezských klubů, který vznikl na podzim 1923 a záhy vstoupil do Svazu lyžařů republiky Československé. Klub usiloval o vybudování vlastního můstku řadu let. Původní plán postavit můstek v Domašově nad Bystřicí padl a klub se začal soustředit na jinou lokalitu. Potřebné finance a hlavně pozemek pro stavbu se podařilo po vleklých jednáních získat až v roce 1934. Tehdy klub uzavřel nájemní smlouvu s rolníkem Rudolfem Motzkem z obce Jestřabí (něm. Habicht - dnes zaniklá obec ve Vojenském újezdu Libavá).
Klub mu za poskytnutí pozemku platil roční nájem 300 korun. Vlastní stavba dřevěné konstrukce s nájezdovou rampou i věží pro rozhodčí, avšak s hliněným bubnem, stála při hranici lesa mezi Jestřabím a sousední obcí Nepřívaz zhruba v 600 m n. m. Ostatně z Nepřívaz (něm. Epperswagen - dnes zaniklá obec ve Vojenském újezdu Libavá) byl můstek lépe přístupný, takže se pro něj nesprávně vžilo označení odvozené od této obce a nikoli od Jestřabí, kam katastrálně náležel, byť tedy ležel na hranicích těchto dvou obecních katastrů.
Slavnostní otevření v roce 1935
Projekt vypracoval člen klubu a úspěšný olomoucký závodník Leopold Plasgura. Předběžné náklady klub vyčíslil na 7.200 korun. Později však ještě vzrostly díky dalším dodatečným pracím. V lednu 1935 proběhly na můstku poslední drobné úpravy (byť byl v zásadě hotov již na konci listopadu 1934). Slavnostní otevření můstku se pak odehrálo 3. února 1935, kdy hostil závod o přebor Jesenické župy Svazu lyžařů. Proběhlo na něm několik velkých závodů, přičemž oficiálním držitelem rekordu můstku byl podle dostupných údajů Jaroslav Kadavý coby člen Českého Ski Klubu Praha. Ten ostatně vyhrál i onen první závod výkonem 25,5 m (mimo soutěž 28,5 m).
V dalších letech byl můstek zvětšován, takže se na něm mohlo skákat patrně i hodně přes 30 metrů. I tak patřil svými parametry tehdy spíše k těm středně velkým.
Provoz ukončen záborem v roce 1938
Své slávy si můstek dlouho neužil. Klub o něj přišel se záborem Sudet v říjnu 1938. Jeho osud byl tímto defakto zpečetěn, byť klub jednal ještě v roce 1939 o jeho odprodeji některému z německých lyžařských klubů. Dřevěná konstrukce potřebovala pravidelnou údržbu a té se můstku v následujících válečných letech nedostávala. Zanikl téměř beze stop.
_ _ _
Zdroje:
