Bývalá zemědělská obec Bělá ležela necelé tři kilometry jihovýchodně od Domašova nad Bystřicí, v bočním údolí, které se oddělovalo z malebného údolí řeky Bystřice. V českých písemnostech nesla obec v dřívějších dobách též název Hančovice, Hunčovice či Hučovice. Po roce 1906 (1918) se začal opět hojně užívat původní tvar Bělá. Poblíž obce, směrem k Domašovu nad Bystřicí, stála ves Špicenberk, která je však již počátkem 16. století označována jako pustá.
Související články:
06. 2023 Kamenný "Cimrův" kříž pod Dvorským kopcem
První jistá zmínka o Bělé (Zeyffersdorf) pochází z roku 1364. Za své založení může pravděpodobně vděčit hornické činnosti. Patřila olomouckému arcibiskupství a od roku 1403 byla darována majitelům šternberského panství. V obci stála filiální kaple sv. Alfonse z roku 1842, která dle zápisu sloužila ještě v roce 1952. Jednotřídní škola byla založena roku 1853.
Obcí protékal malý potok Stollenbach, který v dolní části vesnice vtékal do většího Grundbachu. Společně ústily u bělského mlýna čp. 33 do řeky Bystřice. Bělá se svým převážně zemědělským charakterem zásadně nelišila od ostatních vesnic oblasti. Zdejší rolníci pěstovali například žito, ječmen, oves, vikev, jetel, brambory a len. Nicméně část obyvatel například pracovala v domašovském lomu. Jiní dojížděli za výdělkem až do továren v Mariánském Údolí a Hlubočkách a nemálo jich jako dělníky zaměstnávaly i dráhy (železniční trať Olomouc – Krnov).
Někdejší dominantou obce byla filiální kaple sv. Alfonse stojící ve středu vesnice, od které vedla alej k nedalekému hřbitovu. Těsně se přitom kdysi dotýkala rozlehlé selské usedlost čp. 29, což byla rychta Josefa Krätschmera. Nedaleko stála rovněž škola čp. 40. Z kaple dodnes nic nezbylo.
V roce 1930 obec tvořilo celkem 49 domů s 260 obyvateli, z nichž se pouze jeden hlásil k české národnosti. Do místní školy chodilo 42 žáků. V roce 1944 měl katastr obce 696,9 ha a žilo zde 261 obyvatel. Po válce a následném odsunu Němců je obec poměrně solidně dosídlena (únoru 1949 zde žilo 111 obyvatel). Obec Bělá byla do vojenského pásma definitivně začleněna jako jedna z vůbec posledních sídel někdy na konci roku 1951 či v prvních měsících roku následujícího.
V roce 1952 byla obec vyklizena, ale demolována byla až kolem roku 1960.
