Nový rok je už nyní opět o měsíc starší a my stále ještě trpíme omezeními, která nám přináší boj s epidemií corona. Nošení roušek, udržování rozestupů, částečné zavírání škol, mnoho je ještě zavřeno, případně se nemohou konat další akce. Jak rádi bychom opět někoho vzali do náruče nebo sami byli opět do náruče vzati! Ale očkování proti viru dává naději!
V boškovské kronice / Poschkau je zapsáno, jak Boškovští již dříve museli čelit nemocem a trpět díky přírodním živlům. V prosinci 1885 musela být boškovská škola 7 týdnů uzavřena z důvodu epidemie spalniček. Uprostřed ledna 1888 byla soukromá škola při sklářské huti, za níž byl odpovědný Eugen Reich, zavřena pro velmi špatnou provozní údržbu, a to na základě úředního rozhodnutí. Vládla tenkrát tuhá zima, takže žáci mohli tuto školu v Boškově navštěvovat až od 1. března.
1890 v lednu onemocnělo hodně obyvatel Boškova a školních dětí na chřipku. Nemoc trvala nanejvýš 2-3 dny, takže nebyl důvod školu zavírat. Žádný případ nemoci neskončil úmrtím, na rozdíl od dřívějších událostí. Uprostřed února 1918, kdy zuřila 1. světová válka, musela být škola v Boškově uzavřena pro nedostatek topiva. V lednu 1921 se vyskytla úplavice a úřady přijaly komplexní ochranná opatření.
Počátkem roku 1922 se ve vesnici objevila „španělská chřipka“ a vyžádala si své oběti. Rozšířilo se „egyptské onemocnění očí.“ Bylo hodně sněhu s následnými zátopami a potom také ještě masivní výskyt krys a v lesích kůrovce. Na podzim 1922 bylo jedno školní dítě poškrábano vzteklou kočkou. Po dobu jednoho měsíce muselo být dítě léčeno v Pasteurově Institutu v Praze. Všichni psi a kočky ve vsi byli utraceni. V prosinci 1922 onemocněl ještě jeden pes na vzteklinu. Byl utracen a do domu se nesmělo vstoupit. V zimě 1922-1923 byly způsobeny velké škody divokou zvěří, proto byly položeny otrávené návnady.
1924 bylo hodně sněhu, ale léto bylo velmi suché. Smrkový pavouk se tak rozšířil, že k jeho likvidaci musela dokonce být povolána školní mládež. Na jaře 1925 utrpěli obyvatelé škody po bouřích a v létě trpěli nesnesitelným horkem. V následujícím jaru vznikly opět škody způsobené povodněmi. V roce 1927 mohlo být z důvodu sucha sklizeno jen velmi málo sena.
V roce 1931 byla opět mezi dětmi a také dospělými epidemie spalniček. Obyvatelům Boškova stěžovaly život také epidemie chřipky, zemětřesení, dlouhodobá sucha a přívalové deště. Kroupy velikostí vlašského ořechu potěšily hlavně děti. Podzim/zima 1934 bylo mezi dětmi mnoho nakažlivých onemocnění a skoro polovina dětí ulehla do postele s černým kašlem, záškrtem a spalničkami. Epidemie trvala až do března 1935. V roce 1936 bylo povoleno očkování proti záškrtu, avšak obyvatelstvo nechtělo o očkování proti epidemii nic vědět, protože bylo na jejich poměry příliš drahé. V roce 1937 táhlo obrovské množství bělásků zelných nad oblastí Boškova. Vypadalo to, jako by sněžilo. Přilétali ze směru od Čermné / Groß-Dittersdorf přes Hochwald směrem na Mittenwald.
Skoro se nechce věřit, s jakými problémy se obec a její zastupitelé museli potýkat a určitě ještě mnoho let museli hledat řešení.
Kronika Boškova, do které lze nahlédnout, končí ovšem 1938.
_ _ _ _ _
Zdroj: Bärner Ländchen 2021/ No.1/ str. 43
Překlad: Stanislav Prokop a Anna Halíková, členové spolku Lubavia
_ _ _ _ _