Na Slavnost Těla a Krve Páně (lidově Boží Tělo), pohyblivý svátek, který letos připadá na dnes 26. 5. 2024, vzpomíná Hans Jahn. Byl předvečer svátku Božího Těla a v ulicích panoval život. Bylo vidět ženy a děti, jak zametají a čistí chodníky a ulice. Sedláci, kteří přijížděli s polí se zeleným krmením, měli na vozech většinou i mladé břízky. Také lidé si břízky nosili domů.
Na náměstí se pilně pracovalo. Občané tam stavěli čtyři oltáře, které budou v hrubé stavbě ještě dnes v předvečer hotové. Děti při tom s radostí pomáhaly nebo s nadšením přihlížely. Tu z kostelní věže zazněly zvony a volaly věřící k prvnímu božitělovému požehnání. Vnitřek kostela je již vyzdoben břízami, což působí opravdu svátečně, k tomu zaznívá i sváteční zpěv kněze a kostelního sboru „O salutaris hostia ! „(Ó, spásonosná hostie - pozn. překl.)
Teprve s nastávajícím soumrakem se činorodý život ve městě uklidnil. Brzy ráno v den Božího Těla, dříve ještě, než se slunce vyhouplo nad Starovodský kopec / Altwasserberg, začal znovu čirý ruch. Před všechny domy byly postaveny břízky, majitelé domů na náměstí byli zaměstnáni zdobením oltářů obrázky a květinami, zaměstnanci obce sypali trávu a březové listí na cestu, kudy půjde procesí. Zbožní lidé spěchali do kostela na ranní mši. Potom se náměstí začalo plnit obyvateli města a přilehlých vesnic, všechno bylo ve sváteční náladě. Teď zazněla znamení lesních rohů, která svolávala členy hasičského sboru a spolku veteránů ke slavnostnímu vystoupení.
Ze všech stran teď bylo vidět přicházet muže v uniformách s třpytivými helmami a v kloboucích s vlajícím peřím, úředníky v plném lesku, pány z obecního zastupitelstva ve fraku a v cylindrech. Půvabný pohled se nabízel na bíle oblečené dívky držící košíky s květinami. Ze svého domovského hostince pak s hudbou vyrazil ke kostelu spolek veteránů, a hasiči ze zbrojnice, kteří na náměstí přivezli stříkačku, ozdobenou chvojím a květinami a postavili ji ke kašně.
Děti se shromáždily ve škole a do kostela je vedli učitelé. Zvony, které zvaly ke sváteční bohoslužbě, dnes měly zdánlivě radostnější sváteční zvuk. V 9 hodin začala Velká mše svatá, celebrovaná panem farářem. Sborový zpěv a hudba působily na pobožné zástupy povznášejícím dojmem.
Po skončení bohoslužby se před kostelem seřadilo procesí. Vpředu šli žáci, vedeni svými učiteli, následovali hasiči, veteráni a katolický Lidový spolek se svými vlajkami, Řemeslnická jednota, úředníci, obecní zastupitelé a pánové z patronátního lesního úřadu. Následovaly bíle oblečené dívky sypající květiny, a nyní duchovenstvo, důstojný pan farář s Nejsvětější svátostí oltářní pod baldachýnem, neseným zástupci obce. Po obou stranách špalír tvořený hasiči a děvčaty v bílém. Nakonec se připojilo množství ostatních lidí. Při průvodu hrála hudba krásné melodie písní k Božímu Tělu a věřící ji doprovázeli radostným zpěvem.
Nad náměstím se klenula modrá obloha, kvetly zde červené hlohy a zněly krásné melodie, čí srdce by v této chvíli zůstalo bez pohnutí? Kněz chvílemi žehnal zástupům Nejsvětější svátostí oltářní. U čtyř oltářů se pak četla evangelia, zpěváci kostelního sboru zpívali latinské zpěvy za doprovodu hudby. Pan farář dával monstrancí klečícím věřícím požehnání, přičemž spolky vzdávaly úctu skloněním praporů. Bylo slyšet silné výstřely.
V minulém století stál na ozdobené stříkačce uprostřed náměstí během průvodu obecní kominík ve fraku a cylindru s vlastním, ke slavnosti vyčištěným nářadím svého řemesla, a otáčel se pomalu, sotva viditelně současně s postupujícím svátečním procesím. Od posledního oltáře se pak průvod se zpěvem děkovné písně „Bože chválíme Tebe“ vrátil zpět do kostela, kde pan farář po opětovném udělení požehnáni zástup věřících rozpustil. Náměstí teď bylo plné lidí. Spolky po odložení praporů pochodovaly se zvučnou hudbou do hostince případně do zahrady, kam je doprovázela výskající mládež a mnoho dospělých.
Odpoledne ve dvě hodiny se sváteční průvod v poněkud menším rozsahu opakoval, a tím byl Svátek Božího Těla zakončen. Mnoho hospodářů nebo žen si vzalo domů březové proutky, aby je uchovaly na půdě a dům tak byl chráněn před úderem blesku. Nebo je na poli strčili do zasetého lnu, aby len měl správně dlouhá stébla jako březové proutí. To byla stará tradice, neškodná pověra, která se vztahuje ke slavnostnímu požehnání bříz.
V posledních letech za válečného režimu nebyl křesťanský svátek Božího Těla žádoucí a směl se v omezeném rozsahu konat jen v malém prostoru na náměstí u kostela. Dospělým a starým bývalým občanům staré vlasti však pěkná vzpomínka na tento den zůstala a oni pak v cizině krásný svátek Božího Těla v bývalé vlasti mohou v duchu stále prožívat.
_ _ _ _
Název článku: FRONTLEICHNAMSFEIER IN DER HEIMAT
Zdroj: Bärner Ländchen 2022 / Nr.6 / str. 266-268.
Autor: Hans Jahn
Překlad: Stanislav Prokop a Anna Halíková, členové spolku Lubavia
_ _ _ _
HISTORIE SVÁTKU "Sanctissimi Corporis Christi"
Svátek zavedl papež Urban IV. v roce 1264, údajně na základě zázraku v Bolseně. Písemně dochovaná tradice z 2/2 14. století uvádí, že v místním kostele sloužil mši svatou kněz, který měl pochybnosti o reálné přítomnosti Krista v eucharistii. Po proměňování začala hostie krvácet na korporál, který se dochoval a jako relikvie je uctíván v Orvietu, kam byl hned přenesen k papeži Urbanovi, který zde právě pobýval. Oním knězem (např. podle profesora církevních dějin Jaroslava Polce) mohl být vyšehradský probošt Petr, kancléř krále Přemysla Otakara II., který tou dobou cestoval do Říma, a právě přes Bolsenu.
PROSEBNÁ PROCESÍ
Už ve 14. století byly oslavy Božího Těla obvyklé v celé Evropě. V našich zemích průvod vstřebal prvky tzv. polního prosebného procesí. Zastavoval se u čtyř venkovních oltářů, kde byly postupně zpívány začátky všech čtyř evangelií do čtyř světových stran, konaly se prosebné modlitby a udílelo se svátostné požehnání. V barokní době se průvod rozvi¬nul v okázalou slavnost. K církevním obřadům se ale přidružil i světský a lidový živel, mj. ve zdobnosti, ozvláštňující cestu monstrance s Tělem Páně, a zvlášť ve víře v magické účinky posvěcených rostlin.