To první, co mně o naší cestě napadlo, je vděčnost k lidem, kteří to všechno umožnili. Vyrostla jsem v Deggenodorfu (Dolní Bavorsko). Moje matka hodně pracovala a já jsem často byla u své pratety Lotte, její sestry Grete a u mého dědečka Hanse Hertla. Jak často moje teta seděla večer u stolu, rozpustila si vlasy, česala je a utěšovala mně, když jsem měla ve škole starosti. Velmi jsem ji obdivovala. Nikdy si nestěžovala přesto, že měla také hodně práce, občas se smála a večer řekla: „Denní dílo bylo dnes zcela naplněno.“ Již dlouho jsem toužila podívat se jednou na místa, kde ona a její sourozenci vyrůstali. V srpnu 2019 se to povedlo.
S mým mužem Helmuthem, mojí matkou Barbarou a tetou Mariannou jsme se vydali vlakem do Olomouce. Velmi hezké město. Příští den jsme jeli taxíkem do Domašova nad Bystřicí (Domstadl), kde jsme měli domluveno setkání s panem Machalou. Svým autem nás pak pan Machala zavezl ještě několik kilometrů do Města Libavá (Stadt Liebau). Jako první jsme viděli kostel. Hodiny se zastavily. Ciferník byl zrezivělý … již dlouho. Pan Machala nám ukázal vnitřek kostela.
Můj děda (1911), prateta Lotte (1917) a prastrýc Friedrich (1914) byli v tomto kostele pokřtěni. Nyní je prázdný. Pan Machala s námi vystoupil nahoru. Nachází se tam výstava „Útěk a vyhnání“. Stoupáme dále až do věže kostela, pan Machala nám vypráví, že ve věži bylo 5 zvonů. Za 2. světové války přišel rozkaz shodit je dolů, aby byly roztaveny pro vojenské účely. Tento velitel byl pak jedním z těch zvonů zabit. Pan Machala je přesvědčen, že to byl trest boží. Jeden zvon zde opět visí. Pan Machala zazvoní a usměje se: „Zvon Města Libavé.“ Je posvěcený olomouckým biskupem.
Z nejvyššího okna shlížíme na Město Libavá. Velmi hezká krajina s mírnými pahorky kolem. Dole stojí škola, naproti v osamělé uličce byl dům č. 276, ve kterém bydlela rodina Hertl. Bohužel už je dávno zbořený. Jdeme do školy. Prateta Lotte a také už její otec Johan tam učili. Nepopsatelný pocit … Paní Lenka Křížková, učitelka matematiky a ruštiny, nám ukazuje starou školní kroniku z r. 1913 / 1914 a my nacházíme záznam od Johanna Hertla jako třídního učitele. Pan Machala nám ukazuje mlýn (nyní muzeum) a náměstí. On napsal knihu „Kronika Libavska“ a ukazuje nám znovu a znovu obrázky s porovnáním dřívějška a dneška. 24 vesnic stálo dříve v této krajině, z toho jich stojí už jen pět.
Jedeme dále do Staré Vody / Altwasser a ke Královské studánce.
Vesnice zničená, Královská studánka je opět vybudovaná. Kostel svaté Anny je díky dárcům renovován, boj o jeho udržení pokračuje dále. Na konci dne nás dokonce veze pan Machala zpátky do Olomouce.
Příští ráno
Cesta vede dnes do Litovle (Littau). V kostele sv. Marka byla pokřtěna moje prateta Greta. Zpíváme před kostelem několik písní (Žehnej nám Marie a Řekni, kde ty kytky jsou) a myslíme na ni. Hezké město a přímo pod radnicí protéká rameno řeky Moravy.
Třetí den
Autobusem jedeme dnes na Svatý Kopeček (Heiligenberg). Papež Jan Pavel II. navštívil v roce 1995 poutní kostel „Navštívení panny Marie“ a povýšil ho na baziliku minor. Nyní je zcela renovován díky Evropské Unii. V bazilice úplně vpředu vlevo stojí křtitelnice z Města Libavá. Slzy mi stékají po tváři. Myslím vděčně zpátky na dobu, kterou jsem zažila s mým dědou Hansem a pratetou Lotte. Myslim, že je to hezké místo pro křtitelnici z Libavé. Tak hodně lidí se zde modlí. Seznamujeme se ještě s velmi milým pánem, který tam bydlí a vypráví nám o historii tohoto místa.
Chtěla bych z celého srdce poděkovat panu Valovičovi, bývalému správci vojenského újezdu Libavé, který tak hodně pro nás připravil a vedl se mnou trpělivě dlouhé telefonické hovory. Také nám umožnil kontakt s panem Machalou.
Panu Thomasi Köpnick (místní krajanský vedoucí za Město Libavá), za mnohé e-maily a fotografie. Od něj ta nejhezčí bylo foto z roku 1930, když jeho teta byla žákyni mé pratety Lotte.
Rovněž děkujeme panu Machalovi, Město Libavá, (spolek Lubavia) za provedení městem.
Za překladatelskou pomoc děkujeme paní Maika Schreiner, kterou známe z Deggendorfu. Pochází původně z Klatov (Klattau).
Shledávám tuhle cestu ne jako konec, nýbrž jako začátek.
Jutta Hahn, rozená Hertl
_ _ _ _ _
Zdroj: Bärner Ländchen 2020/ No. 1/ str. 41 - 43
Překlad: Stanislav Prokop a Anna Halíková, členové spolku Lubavia
_ _ _ _ _