V často bezesných nocích se mi vybavují mně drahé vzpomínky z minulosti. V mysli se objevuje mnoho lidí, kteří mi byli v dětství i dospívání nablízku. Skoro všichni již nejsou naživu a mnohé z nich velmi postrádám.
Plna lásky myslím na mou oblíbenou Reli. Sousedova dcera, která byla po desetiletí mou věrnou přítelkyní, onemocněla bohužel na leukemii a zemřela. Na ni, na její milé rodiče a sourozence myslím často, a také na dědu Bannerta, který s fajfkou sedával hodiny před svým včelínem v zahradě naproti. Jak mně často zvala dobrá paní Pastorová, abych si s nimi dala bramborové placky, pečené na plotně.
Byli jsme veselá společnost, neboť měli čtyři děti. K nim jsem směla každou dobu, protože moji rodiče věděli, že jsem v dobrých rukou. Po výborném jídle se v máselnici stloukalo máslo a pak jsme skákali na seníku, přičemž jsme museli dávat pozor, abychom si neublížili. S Reli, která se vlastně jmenovala Aurelie, jsem mohla dovézt na žebřiňáku, taženém pouze krávou „Bless“ na pole jídlo pro lidi, kteří tam pracovali.
O dva domy dále bydlela rodina kováře Schneidera. Jak často jsem přihlížela na podkovávání koní a jak to při tom pěkně páchlo spálenou rohovinou. Jejich Geli chodila se mnou do školy a k našemu zármutku její malá sestra Anči, hezká jako obrázek, zemřela na záškrt. Často jsem sedávala na její posteli, vyprávěla jí příběhy a s nadějí sledovala, jak jí její maminka přikládala na ruce a nohy křenové placky, aby zmírnila vysokou teplotu. Bohužel to nepomohlo.
Jedné noci v zimě se rozezněly požární sirény a statek Rudolfa Muecka naproti na kopci byl v plamenech. Můj otec Franz Goetz zachránil děti, které pak všechny, rozechvělé a ustrašené, seděly s námi třemi sestrami v obývacím pokoji. Byla to hrůza. Dlouho se v nose držel zápach spáleniny a ta obrovská záře ohně nás děti ještě dlouho děsila.
Naštěstí byla zachráněna všechna zvířata, ale trvalo dlouho, než si tak velká rodina našla náhradní bydlení. Napravo vedle toho statku sídlil Josef Losert. Jejich Pepi s námi chodila do měšťanky v Potštátu / Bodenstadt a strávili jsme mnoho pěkných hodin ve světnici u babičky Grohmanové. Tam se nás shromáždilo celé hejno: Reli Pastorová, Pepi Losertová, Geli Schneiderová, Hans Roessner a Rudi Baier. Od rodiny Losertovy jsme si každý den odnášeli ve velké modré konvi na mléko tři litry výborného mléka.
_ _ _ _ _ _
Název článku: KINDERZEIT IN POSCHKAU VON HILDEGARDE GÖTZ
Zdroj: Bärner Ländchen 2020/ Nr. 03/, str. 114-115
Autorka: Susanne Schneider
Překlad: Stanislav Prokop a Anna Halíková, členové spolku Lubavia
_ _ _ _
Boškov / Poschkau je vesnice v Oderských vrších v okrese Přerov, místní část Potštátu. Leží asi 3 km jihozápadně od něj, v nadmořské výšce 550 m n. m, na hranici Vojenského újezdu Libavá v Olomouckém kraji.
_ _ _ _ _ _