V Oderských vrších musely být polní práce ukončeny nejpozději v říjnu. Podzimní deště a často také již přicházející sněžení způsobovaly, že v listopadu práce na poli již nebyla možná. Teď nastala doba domácích zabijaček. Protože tehdy ještě nebyly ledničky a mrazničky, byly důležité nízké venkovní teploty, aby se maso uchránilo před zkažením.
Mnoho rodin v Lipné chovalo hejno hus, které byly ráno vypuštěny z chlívku a potom si přes den hledaly zelenou potravu kolem potoka, tekoucího přes vesnici. Večer se zase každé hejno vrátilo domů, dostalo své večerní žrádlo a bylo na noc opět zavřeno.
V mnoha rodinách byly husy několik týdnů před zabitím cpány šiškami, připravenými z bramborového těsta. O tomto tradičním způsobu vykrmování nikdo nepřemýšlel. Ale dnes je toto týrání zákonem zakázáno.
Po zabití se husy škubaly a peří se uschovávalo ve starých povlacích. O podzimních nebo zimních večerech se pak scházely sousedky podle pořadí na dračky. Při matném světle petrolejky (asi až do roku 1935, potom už byl zaveden elektrický proud) seděly kolem kuchyňského stolu, kuchyň byla jediný vytápěný prostor v domě. Na stole ležela velká hromada husího peří. Ženy odíraly měkké části peří od tvrdých brků a uschovávaly je jako příští náplň do polštářů a přikrývek. Hostitelka upekla koláč a dávala k tomu také kávu. Během toho, když pilné ruce měnily horu peří na jemné prachové, sdělovaly se novinky a probíraly všechny možné události z vesnice a okolí.
Když byla zásoba peří v jedné rodině zpracována, sešly se ženy ke stejné práci u další rodiny. Pak byla tato, přece jen zdlouhavá a spíše monotónní, práce ve společnosti sousedek rychle a se zábavou vykonána. Muži při tom nebyli zastoupeni, možná proto, že měli příliš nešikovné prsty, nebo tuto práci považovali za čistě ženskou záležitost. Ale možná také proto, že ženy chtěly být při dračkách spolu samy.
Mnoho pozdravů
Annika a Reiner
_ _ _ _ _
Zdroj: Bärner Ländchen 2021/ No.11/ str. 505
Překlad: Stanislav Prokop a Anna Halíková, členové spolku Lubavia
_ _ _ _ _