Manfred Krätschmer se podělil o dvě příhody - jedna je z mládí jeho babičky (z roku cca 1925) a druhá je vzpomínka jeho tatínka z roku asi 1942 (z údolí Bystřice / Feistritz nad Hrubou Vodou / Großwasser).
Tak asi před 30 lety jsme měli v plánu jít na koupaliště. Moje babička si toho všimla a usmála se. Ptal jsem se proč, a tak mi vyprávěla tuto malou příhodu ze svého mládí (přibližně 1925), kdy ještě nebyl žádný smartphone ani sociální sítě.
Jednoho horkého letního odpoledne se domluvila se svými přítelkyněmi, že společně stráví čas, půjdou přes pole a dají „pokec“, tedy že spolu budou mluvit o všem možném. Přitom šly kolem rybníka, který sliboval ochlazení. Rychle padlo rozhodnutí se v něm vykoupat, ale jak? Plavky s sebou žádná neměla, tak šly do vody, jak je Pánbůh stvořil. S klábosením a hlasitým chichotem se blížila skupina mladíků. Když to zpozorovaly, začaly rychle jednat, ven z vody, do šatů a pryč.
Uf, ještě že to dobře dopadlo!
Také můj otec přispěl něčím ze svého mládí.
Událost se přihodila přibližně 1942 v Mücken Mühle v údolí Bystřice / Feistritz nad Hrubou Vodou / Großwasser. U mlýna bylo také oblíbené výletní místo s uměle vybudovaným jezírkem, sloužícím jako zadržovací nádrž pro mlýn. S otcem jsme tam byli 1993, z nádrže a mlýna nebylo nic k vidění a také jinak skoro nic nepřipomínalo dřívější časy. Přesto, že je to mimo vojenský prostor.
Nyní k příhodě.
Byl rovněž horký letní den, jezírko zvalo k osvěžení. Užívali si hodně legrace, když se nad jezírkem ozvalo zvolání: „Pomoc, ve vodě je had“. Dostat se ven z vody nebylo vůbec jednoduché, neboť nikdo neuměl pořádně plavat. Všichni se včas dostali na břeh a tam jim už nic nehrozilo. Ze břehu pozorovali, co se děje a ukázalo se, že to je jen větev, silná skoro jako paže. Mohl to být jeden z mladíků, který si zažertoval, a tak bylo opět o čem mluvit.
_ _ _ _ _
Zdroj: Bärner Ländchen 2020/ No.8/ str. 337-338
Autor: Manfred Krätschmer
Překlad: Stanislav Prokop a Anna Halíková, členové spolku Lubavia
_ _ _ _ _