Výnos vůdce k vytvoření folksšturmu dorazil na podzim 1944 také do odlehlých míst v Oderských vrších / Odergebirge. Důvodem ke zřízení této organizace bylo zhroucení armádní skupiny Střed východní fronty a vylodění spojenců v létě 1944 v Normandii.
Folksšturm jako opravdu „poslední povolání do zbraně“ měl ještě odvrátit porážku, která se již rýsovala. K tomu však od počátku chyběli muži schopní obrany se zbraní, dobře vycvičený odborný personál, munice, vhodné zbraně, vozidla a vybavení nářadím. Rovněž chyběla motivace. Vůdcův výnos byl poslední pokus organizovat větší odpor k zastavení nepřítele, který už stál na německé půdě nebo na její hranici. Měl sloužit „k posílení aktivních sil našeho Wehrmachtu / branné moci a obzvláště k vedení neúprosného boje …“ Výnos mimo jiné zněl: „Nařizuji v župách Velkoněmecké říše vytvořit ze všech mužů věku od 16 do 60 let, schopných nosit zbraň, německou domobranu / folksšturm. Ona bude všemi zbraněmi a prostředky bránit rodnou půdu, pokud k tomu bude způsobilá …“
V té době to byly již 3 roky, kdy Josef, nejmladší bratr mého otce padl u Smolenska, a druhý, nejstarší Franz sloužil jako voják v Norsku u Hammerfestu. V důsledku poškození ušního bubínku u dělostřelectva v První světové válce byl můj otec uznán jako vojenské služby neschopný a pro zemědělství jako civil nepostradatelný. Do folksšturmu byl odveden, byl však ihned propuštěn (nar. 1896) a odvelen ke stavbě protitankových zátarasů a kopání zákopů kolem Kozlova / Koslau. Tento systém protitankového zátarasu (viz obrázek str. 317) sestával z klád, zapuštěných kolmo do země a z příčných trámů, navzájem spojených ocelovými kramlemi. Náramné plýtvání, k němuž navíc patřilo i kopání zákopů. Oba systémy nebyly způsobilé ruské tanky zadržet.
Od Josefa Schneider-a (ročník 1932), Boškov / Poschkau, dům č. 56, jsem obdržel velmi podrobnou zprávu o posledních dnech války v našem kraji a s tím spojeným vpádem Rusů. On referuje: „Tak jako ve všech okolních obcích měl i Boškov folksšturm, do něhož byli všichni bojeschopní a nepostradatelní muži zaevidováni na shromaždišti v Moravské Ostravě … Všichni, kdo nebyli zaevidováni, měli být činní jako werwolfi (vlkodlaci, záškodníci) pro atentáty proti okupačním mocnostem. Tento způsob obrany se však z důvodu rychlého postupu Rusů v našem kraji neuplatnil…. K zadržení Rusů bylo v ůdolí mezi Potštátem / Bodenstadt a Hranicemi / Mähr. Weißkirchen zřízeno více protitankových zátarasů. Ty nemohly T34 zastavit. Bylo to směšné a nesmyslné…. Rusové táhli především od Horního Slezska / Oberschlesien a šli přes Rudoltovice / Rudelzau, Boškov a Kozlov směr Olomouc. Tam generálpolnímaršál Schörner vybudoval obranný val, který se počítal k posledním válečným dějům… Docházelo ke krádežím dobytka, drancování, byl zákaz vstupu na určitá území, armáda Vlasovců a Rusové, kteří kolem sebe divoce stříleli a mnoho mrtvých …“ Tak dalece Josef Schneider.
Historicky vzato bylo nasazení folksšturmu s celkem 650.000, většinou mladistvých a starších mužů nesmysl. Znamenalo ještě 170.000 pohřešovaných, raněných a mrtvých, ačkoliv místně bylo dosaženo pozoruhodných krátkodobých úspěchů. Tato válka byla zločinem jako všechny války s ohledem na hrozné činy, na raněné, pohřešované a mrtvé jak u vojska, tak i u civilního obyvatelstva. Kromě toho byli původci Druhé světové války přímo zodpovědní za vyhnání a s tím spojené sebevraždy, četné dlouhodobé tělesné a duševní strádání těch, kdo byli vyhnáni ze své domoviny.
Organizace „Volkssturm“ v této formě a motivaci neměla od začátku proti dobře vyzbrojenému a často bezohlednému nepříteli žádnou šanci. Byl to neschopný pokus, trvání německé Říše prodloužit nebo dokonce zachovat.
_ _ _ _ _
Text pod obrázkem na str. 317: Jeden z různých systémů dřevěného protitankového zátarasu, pohled ze strany nepřítele.
Text v obrázku na str. 316: Říšská sbírka zákonů / Část 1 / Vydáno v Berlíně 20. října 1944 / Čís. 53 / Den 25.9.44 / Strana 253 / Obsah: Výnos o vytvoření Německé domobrany ze 23. září 1944
_ _ _ _ _
Zdroj: Bärner Ländchen 2022/ No.7/ str. 316-317
Autor: Erich Skricka
Překlad: Stanislav Prokop a Anna Halíková, členové spolku Lubavia
_ _ _ _ _
