V celé jihovýchodní části Berounského okresu známý a oblíbený hostinec se úředně jmenoval „U tlustého Hanse“ / Honzy, Jendy, ale mezi lidmi byl znám jen pod jménem „U tlustého Hannese“.
Stál na velmi frekventované cestě mezi Potštátem / Bodenstadt a Hranicemi na Moravě / Mährisch Weißkirchen. Katastrální území „Im Grund“, na němž hostinec stál, náleželo právně k obci Kyžlířov / Gaisdorf, obci se 300 obyvateli, ležící asi 2 km severně. Okolní obce Potštát, Boškov, Kouty, Mttelwald / Poschkau, Winkelsdorf, Mittelwald patřily do okresu Beroun / Bärn, zatímco Radíkov, Uhřínov a Olšovec / Radelsdorf, Ungersdorf, Olspitz už do okresu Hranice.
Hostinec stál mezi Michelsbrunn (7 domů), patřícímu k Padesáti Lánům / Fünfzighuben a Punkendorf (23 domů). Také zřícenina hradu Purchard, „pevnosti“ z doby kolonizace 15., příp. 16. století patřila ke Kyžlířovu, přičemž založení a zboření hradu není přesně známo. Celý hrad kdysi sestával ze dvou částí přední a zadní, určených k obraně. Ke zboření došlo pravděpodobně při obsazení Potštátu r. 1394, nebo během česko-maďarské války 1475.
Hostinec měl své ne právě všední jméno podle svého majitele Jana (Honzy, Hennese) a jeho pověstné tloušťce, o které kolovalo mnoho anekdot. Díky historicky zajímavé zřícenině hradu a neobyčejně laskavému a oblíbenému hostinskému, jakož i snadno přístupné poloze, se zde lidé rádi zastavovali. Ve všedních dnech školní třídy a o nedělích rodiny sem chodívaly na výlety. Za námahu byly děti většinou odměněny limonádou, dospělí pivem. Na místě k tomu určeném stávaly u hostince ve všední dny povozy s koňskými potahy, naložené dřevem z okolních obecních nebo panských lesů. U „Tlustého Hannese“ všichni rádi zastavovali. Koně dostali vědro vody a pytel s ovsem, kočí chleba se špekem a kořalku.
V roce 1930 nově renovovaný a šesti hostinskými pokoji vybavený hostinec vyhořel. Shořely i pobočné budovy jako chlév a stodola. Byla to nepředstavitelná škoda pro rodinu, která nebyla zcela dostatečně pojištěna. Naštěstí nepřišel nikdo o život, ale mnoho dobytka ve chlévě uhořelo a shořel i cenný inventář a zásoby na zimu.
Rodina našla náhradní bydlení ve svém domě v Kyžlířově (čís. 40). Avšak Jan (Hannes) se požárem nedal zastrašit a nechal hostinec hned znovu postavit. Stejně jako dříve přicházely ke „Tlustému Hannesovi“ školní třídy, rodiny, zastavovali se kočí a letní hosté.
Dcera Herta, velmi štíhlá osoba, která nebyla postižena těžkou chorobou látkové výměny jako její otec, se v roce 1938 provdala za malíře a grafika Franz-e Jahn-a původem z Potštátu. Oba se po vyhnání poznali v sousedním městě Stockstadt am Rhein. Stopa po Janu (Hannesovi) Holexovi, který osudným vyhnáním v roce 1946 ztratil svou jistou existenci, vedla do Vídně a tam také skončila. O požáru hospodářství a o zeti Františku Jahnovi se bude mluvit příště.
_ _ _ _ _
Zdroj: Bärner Ländchen 2023/ No.8/ str. 372-373
Autor: Erich Skricka
Překlad: Stanislav Prokop a Anna Halíková, členové spolku Lubavia
_ _ _ _ _