Také dnešní doba je ještě bohatá na vzpomínky, což dokazuje následující událost z hrozných a nešťastných dnů roku 1945.
V četných selských statcích v našem městě i okolních usedlostech byly na počátku léta 1945 vyprázdněny všechny chlévy. Kromě movitého majetku zabavily okupační síly veškerý živý inventář a velká stáda krav se pásla bezprizorně na polích. Mnoho žen a dívek se muselo o krávy starat za okolností, ohrožujících jejich život. Před brutálními přepady je mnohdy zachránil úkryt v již vysokém obilí.
Stalo se, že jedna z těch hlídaných krav se utrhla a zatoužila se vrátit domů. Ubohé zvíře zbloudilo v lese a tam ho našla rodina, která také trpěla velikou nouzí. Krávu chytili a ilegálně dovedli domů.
Tam se o ni starali a pečovali, byla pro ně přece zdrojem k přežití pro celou rodinu, a především pro malé dítě. Láskyplně ji pojmenovali prostě „Uprchlík“. Brzy se však blížila další katastrofa. Začal odsun. Na tom statku žila také babička Franci. Při všem tom shonu tiše balila a dávala si své věci dohromady a vydala se chtě nechtě na cestu do neznámé budoucnosti. Když po dlouhé a obtížné cestě přijela do nové vlasti, babička Franci všechny udivila. Jednu krabičku, dobře zabalenou a dosti těžkou, nedala z ruky. Po dlouhém hádání a přesvědčování dozvěděli se konečně rodinní příslušníci, že vzala s sebou kravský řetěz „Uprchlíka“. To v naději, že zde najde opět novou krávu. Také ale vyprávěla, kolik strachu při kontrole na hranici musela překonat, aby tento řetěz uchránila.
Bylo pro ni nepředstavitelné, že by, pro ni tak cenný, kravský řetěz byl nalezen a zabaven. Někteří se tomu dnes mohou smát, ale v oné době to bylo hořce vážné a jen malý příklad pro starosti ale také pro naděje vyhnanců z vlasti na nový začátek. Ostatně, až do své smrti uchovávala babička Franci svůj kravský řetěz pod svou postelí.
Gertrude Kuncman
_ _ _ _ _
Zdroj: Bärner Ländchen 2020/ No.8/ str. 319
Překlad: Stanislav Prokop a Anna Halíková, členové spolku Lubavia
_ _ _ _ _