Kroniku, nebo-li správněji "Pamětní knihu rodného města" Nová Ves nad Odrou / Heimatgedentbuch der Gemainde Neueigen sepsali Wilfried Heger sen. Eduard Domes Ottokar Schwarz, jak sami v úvodu zmiňují, pro další generace, aby "vše o naší vesnici Neueigen" neupadlo do zapomnění. Spolu s nimi doufáme, že se tak nestane, a nabízíme po částech překlad (bude ještě korekturován, tak omluvte případné nepřesnosti).
Milí krajané!
Už je tomu třicet šest let, co jsme museli opustit naši vesnici Nová Ves nad Odrou (dále také Nová ves) a tím i naši vlast, Sudety. V posledních letech si starší z nás stále více uvědomují, že je naší povinností zanechat pro budoucí generace písemně vše o naší vesnici Neueigen, co by jinak nenávratně upadlo v zapomnění. Generace spoluobčanů, kteří se ještě narodili v minulém století, bohužel již téměř vymřela. Mladší generace, vzhledem k válečným zmatkům s následným vyhnáním, již nemohla vybudovat takový vřelý vztah k domovu, jaký byl dopřán nám, kteří jsme se narodili v první třetině tohoto století.
V lásce k domovu nás jistě nemalou měrou ovlivnil náš nezapomenutelný učitel a vlastivědný pracovník Franz E. Rössner, narozený ve Velké Střelné. Přišel k nám do Nové Vsi jako učitel v únoru roku 1921 a vyučoval od této doby na tehdejší ještě jednotřídní obecné škole, a to zhruba ročníky 1910 až 1923, až do svého odchodu v roce 1931. Pro jeho vynikající činnost v naší obci a pro ni mu byla jako poděkování udělena hodnost „čestného občana“. V Herlsdorfu pak učitel Franz E. Rössner krátce vyučoval, poté přišel na měšťanskou školu pro chlapce v Bautschu, kde zůstal až do doby, kdy byla na začátku školního roku 1936/37 otevřena měšťanská škola v jeho rodišti Velká Střelná, kde pak vyučoval a jejímž ředitelem se také stal a byl jím až do poslední chvíle, tedy do roku 1945.
Po skončení války musel strávit 14 měsíců ve vězení v táboře Hodolany a poté byl se svou rodinou vyhnán z rodného kraje. Nový domov našel v Simmershausenu, kde také velmi blahodárně působil, dokud 6. března roku 1975 nezemřel. Jako sudetský německý genealog obdržel od krajanského sdružení za své mimořádné zásluhy o zachování sudetskoněmeckého kulturního dědictví Adalbert-Stifter-Medaille.
Co tehdy učitel Rössner v nás založil a probudil - totiž lásku k domovu - má dnes, ovšem za pro nás radikálně a bolestně změněných poměrů, přece nést ovoce v této vlastivědné knížce, která byla vytvořena s pomocí všech novoveských!
Vlastivědná kniha o Nové vsi by byla neúplná bez zmínky o naší sousední vesnici Čermná. Prostřednictvím bezprostředního dotyku katastrů měly obě obce kromě často stejných názvů polí ještě mnoho jiných společných znaků. Tak byla naše Nová Ves přifařena k Čermné a tím pádem byla spravována stejným duchovním. Čilá sňatková činnost mezi občany obou vesnic navíc navázala mnoho příbuzenských vztahů. Intimní spojení mezi oběma vesnicemi z té doby je i dnes, po více než 36 letech od vyhnání, stále velmi živé. To se ukazuje především ve společných setkáních rodáků z Nové Vsi a Čermné, které se poprvé konaly společně v roce 1976 a od té doby se pravidelně konají každé tři roky ve švábské Gmündské části „Rechberg“. Většinou na ně přijíždí až 400 krajanů ze všech směrů spolkové republiky a také ze západních zemí, kde právě opět našli nový domov.
Když nyní tuto knížku posíláme na cestu ke všem, kteří žijí roztroušeni po celém světě a jejichž přátelé žijí v Nové Vsi, má to být pozdrav ze ztraceného domova, který v našem srdci stále zůstává nezapomenut a bude tak i nadále žít.
S pozdravem z domova!
Autoři: Wilfried Heger sen. Eduard Domes Ottokar Schwarz
_ _ _
Nová Ves byla založena protestantskými vystěhovalci ze Salcburska, kteří sem přišli kolem roku 1600. Deset vystěhovalců obdrželo od tehdejšího vrchního pána, Georga von Würbena na Helfensteinu (Helfštýn, dnes zřícenina hradu u Lipníku nad Bečvou - pozn.př.) v roce 1604 privilegium, přičemž nově založená vesnice obdržela jméno Neu-Oderberg. Vystěhovalci ji ale, v návaznosti na své dřívější domovské místo (Aigen u Salzburgu) nazvali Neueigen (Nová Ves). Do roku 1656 se místo rozrostlo na 17 usedlostí. V roce 1712 si vesnice postavila kostel. Místo bylo od protireformace v roce 1623 do roku 1784 přifařeno k Varhošti. Předtím pravděpodobně chodili vystěhovalci do kostela v Čermné, kde byl protestantský farář. Spory s Čermnou kvůli tehdy panující víře v upíry byly pravděpodobně důvodem, proč si obec Nová Ves zřídila vlastní hřbitov, k čemuž byla nutná i stavba kostela.
V roce 1784 byla Nová Ves přifařena k nově zřízené lokalitě v Čermné. V roce 1811 vyhořelo 13 domů v Dolní vsi. Místo tehdy čítalo 45 domů. Kolem roku 1900 stálo v místě 50 domů, přičemž hasičská zbrojnice postavená v roce 1900 obdržela číslo popisné 50. Po světové válce přibylo ještě 6 novostaveb, takže vesnice v roce 1946, tedy v době vyhnání, čítala 56 domů s přibližně 250 obyvateli. Obecná stavební praxe byla na rozdíl od těch domů, které byly dříve postaveny ještě s velkým množstvím dřeva, nyní již velmi masivní. Většinou byla část budovy podsklepena, základy vyzděny z lomového břidlice a střechy většinou pokryty břidlicovými kameny, které se vyráběly v sousední Velké Střelné. Samozřejmě se již používaly i střešní tašky - sláma nebo šindelové střechy se používaly pouze v nejstarších dobách založení místa. Přistavěné stodoly nebo kůlny byly postaveny z dřevěných trámů obložených prkny, protože u nás bylo hodně dřeva, a to tedy byla levná záležitost.
Následující rodinná jména se pravděpodobně udržela od založení vesnice až do vyhnání příslušných rodin: Rudolf, Heger, Schwarz a Schindler. Přitom se rodina Rudolf nacházela jako jedna až do vyhnání obyvatelstva, od založení obce na stejné půdě. O místním erbu nebo obecné pečeti bohužel nikdo nic neví.
Nová Ves ležela na východním svahu vrchu Wachberg (615 m nad mořem) a byla zemědělskou obcí s obyvateli pracujícími v zemědělství, lesnictví a průmyslu. Wachberg na jihu dosahoval nejnižšího bodu v údolí Odry. Odra pramení na území Haslichter, asi 4 km jihovýchodně od Nové Vsi.
Údolí Odry protínalo naše území z jihovýchodu na západ a bylo to údolí s loukami. Na severu se nacházela Gänsweid, poměrně úzké údolí s loukami, kterým protékal potok Gänsweidbach. Ten se vlévá u Drexlerovy parní pily, která patřila k Velké Střelné, asi 20 minut chůze od vesnice, do Odry. Vesnice byla rozdělena na Horní a Dolní vesnici. Nejníže položené domy č. 29 až 32 se označovaly jako Dolní kout. Na jihovýchodě měl Wachberg mírný sklon a na jeho bližších a vzdálenějších výběžcích ležela Horní vesnice. V tomto směru lze jako nejnižší bod označit "Maderovu rokli". Byla toto bylo údolí s vlhkými loukami a malým potůčkem. Údolí se táhlo s mírnou křivkou kolem pazderny ("Brechhausu") směrem k Rössnerově mlýnu, kde se potůček vlévá do Odry. Jihovýchodní část katastru byla zalesněna, a to na ploše 1200 ha, zatímco katastr obce činil pouze 399 ha. Vlastníkem lesa byl hrabě Althan. Katastr obce a panský les dohromady tedy pokrývaly plochu asi 1600 ha.
Vzdálenost k nejbližším městům byla:
Město Libavá: 8 km
Potštát: 10 km
Lipník nad Bečvou: 17 km
Budišov n. B., Dvorce a okresní město Moravský Beroun: všechny okolo 20 km
Olomouc: okolo 30 km
Pro samotnou vesnici je třeba na prvním místě uvést jako nejvydatnější zdroj vody obecní studnu. Nacházela se v bezprostřední blízkosti domu č. 24 (Rudolf) a domu č. 25 (Eduard Rössner). Lze předpokládat, ba dokonce se zdá logické, že se naši předkové usadili kolem tohoto vydatného pramene. Hned vedle obecní studny se nacházel velký rybník. Dříve se v každé vesnici velmi dbalo na existenci jednoho nebo více rybníků, aby bylo v případě požáru k dispozici dostatek hasicí vody. V Čermné byly 3 takové požární rybníky. Rybníky navíc hrály velkou roli při chovu hus, který by bez dostatku vody ve vesnici nebyl možný. Kromě toho existovalo ve vesnici a kolem ní několik dalších studní. Například "Schindlerova studna" u domu č. 1 a 2, z níž čerpal vodu Dolní kout a většina obyvatel až do domu č. 5 (Josef Domes). Voda se nosilo v dřevěných putnách, které se zavěšovaly na tzv. hák a nosily přes ramena domů. Rodina Mauer už ale měla vlastní studnu s ruční pumpou. Z této studny bral i dům č. 55 (Friedrich Domes) potřebnou užitkovou vodu prostřednictvím zavedeného vodovodu a ruční pumpy v domě. V suchých letech byla Dolní ves na tom s vodovodem lépe, protože v údolí byla hladina podzemní vody výše než v Horní vsi. Takže ve výše položených částech vesnice docházelo v letech s nedostatkem dešťů často k nedostatku vody. Na louce u domu č. 2, tehdy Klos, naposledy Fichtner, Willi a Knapp, Josef jun., se nacházel vydatný pramen. Sedláci, jako především Ernst Rössner (č. 26), Schwach (č. 27), Ernst Heger (č. 28) a často i Josef Knapp st. (č. 19) byli nuceni, kvůli velkému množství dobytka, nosit vodu v sudech, které se jinak používaly k odvozu hnoje. Tuto studnu nazývali "Klos'n Loch".
Tento způsob zásobování vodou po roce 1927 téměř vymizel, protože právě v tomto roce Ernst Heger (čp. 28) zavedl vodovod z obecní studny až ke svému dvoru. I další zemědělci si pak postupně zařizovali ve stájích takzvané automatické napáječky. Jednalo se o litinové nádoby, ve kterých dobytek tlamou zatlačil na desku a z vodovodu do nich nateklo požadované množství vody.
Také Rössner, Ernst si nechal za svým výměnkářským domem vykopat studnu. Další studny se nacházely nad domem čp. 21–u obuvníka Schwarze, Josefa a u školy. Naproti domu č. 7 se nacházela "Potsch'n Pump" u výjezdu od Knappových (čp. 19). Kousek dál od domu č. 36 (Eduard Domes) byla studna s rumpálem. Jednalo se o asi 10 metrů hlubokou studnu se střechou a dřevěným kolem. Na řetězu se do studny spustil džber, a když se naplnil, vytáhl se pomocí dřevěného kola nahoru. Poté se voda vylila do koryta. Vlastní studnu si nechala vykopat i rodina Kuttlerů v nově postaveném domě č. 3 a kovář Stecker si jednu nechal zřídit na své zahradě.
Kromě toho existoval i jeho rybníček (zvaný Schmeds Tümpel), který pramenil z obecní studny a rybníka, a tedy tekl podél Angortnu a pod hlavní silnicí, vždy jako dobrý, čerstvý zdroj vody! Naproti domům čp. 13 a čp. 14 (Jahn-Schneider a Robert Mück) – se nacházela studna s dřevěným čerpadlem. Nedaleko domu čp. 40 (Ernst Fichtner), u Stecker-Schmiedovy stodoly na Schmedově louce, byl ještě jeden menší požární rybník.
Od "Hinter Dittmers", na východním okraji obce u lesa, začínal potok Flössl, který tekl směrem ke "Gestämmu" podél Klos'n Wies, u rozcestníku (odbočka na Čermnou a Velkou Střelnou nabíral vodu z obecní studny a od tohoto místa se nazýval Gänsweidbach. Gänsweidbach pod obcí ještě nabíral malý pramínek z Hundsgraben. U Drexlerovy pily ústil Gänsweidbach do Odry. Kolem vsi byly ještě další víceméně vydatné prameny, ze kterých se v případě nouze s vodou čerpalo, přičemž se voda často nosila velmi daleko. Koupání bylo možné i v takzvaných tůních, kterých bylo v toku Odry, v přírodní, naprosto čisté vodě několik. Nebo se chodilo koupat do Kirchnerova rybníka (u pily). Také na Schmiedově louce se dalo koupat v malém rybníce. Zde by bylo vlastně nejvhodnější místo pro vybudování malého, obecního koupaliště. K tomu už bohužel nedošlo.
Půda byla, jak je uvedeno v kronice okresu Bärn, na východě katastru obce Nová Ves jílovitá. Proto se zde také nacházely "Patzengruben" u "Stillstandu". Zde se vyráběly hliněné cihly, kterým se lidově říkalo "Patzen", pro stavbu domů. Kolem přelomu století se tam prý také pálily cihly. Taková cihlová pec z té doby stála ještě donedávna jako ruina na Bräuerbergu, naproti Schwach, Adolfovi. Podobná cihlová pec stála také na katastru Rudoltovic v "Mastniku" a nad Lindenau směrem k Scherzdorfu.
Kolem Nové Vsi se nacházelo několik lomů. Tak například jeden naproti Niederwinkelu, který ale poskytoval pouze špatnou břidlici. Dobrou břidlici naopak poskytoval obecní lom u Gänsweidu. Tato břidlice byla v našem kraji velmi ceněna při stavbě domů pro obezdívání základů domů a sklepů. Další lom se nacházel u Brechhausu. Na panském pozemku se nacházely dva lomy, jeden u Smolnau, na Bönelově kopci a jeden u hájovny "Grünes Kreuz". Kameny z těchto tří posledních lomů byly přednostně používány pro stavbu silnic a cest.
Na jihu a západě katastru obce, tedy kolem Wachbergu, byla pole písčitá.
Až do roku 1907 vedla obcí pouze vozová cesta. V letech 1907 až 1908 byly postaveny silnice z Velké Střelné do Čermné a přes Novou Ves až k hájovně "Zelený kříž". Údolím Gänsweidu vedla nová silnice, jak se dá snadno poznat, až pod obec, aniž by opustila dřívější trasu vozové cesty. V první třetině trasy u Drexlerovy pily byl kopec, kterému se říkalo "Bierhebala" nebo také "Bierhübele". Každopádně měli hospodští se svými povozy na tomto stoupání své potíže.
Stará vozová cesta vedla přes Niederwinkel. Při výstavbě nové silnice byla tato poněkud posunuta na druhou stranu údolí. V Niederwinkelu by totiž prostor pro vybudovanou silnici nestačil. Zároveň se tímto posunem vyřešilo vynikajícím způsobem rozvětvení silnice na východ, směrem na Černou a na jih, přes obec. Na okrajích silnic byly většinou umístěny bílé silniční kameny, které v malých odstupech značily šířku silnice. Podél silnic byly také vysázeny stromy, a to většinou jeřáby, které v létě nesly nádherné červené plody.
Dole u Niederwaldu, u ukazatele cesty, se v dřívějších dobách nacházela nejdůležitější dopravní tepna Nové Vsi. Tam tehdy zastavovaly ještě koňské dostavníky z Jassniku. Až do konce 1. světové války jezdil ještě skutečný, modrý poštovní dostavník a poštmistr troubil u Niederwaldu na svůj roh. Později jezdil Albert Schmittag s obyčejným kočárem přes Velkou Střelnou k vlakové zastávce Station Schmeil a vozil i poštu (Polian Mina). Od roku 1930 zhruba jezdil Schmittag tuto trasu s malým autobusem a od roku 1934 ještě s větším, druhým. Po začlenění do Říše v roce 1938 jezdil Schmittag pak velkým novým autobusem Deutsche Reichspost. Až do roku 1938, tedy ve starém Československu, jsme měli přece "levostranný provoz".
Uprostřed obce se trasa nové silnice místy odchylovala od trasy staré vozové cesty. V dolní části obce tomu tak bylo více, v horní části obce naopak téměř vůbec. Silnice opisovala obcí ve svém průběhu tvar písmene S. Od ukazatele cesty odbočovala silnice u Stecker-Schmieda téměř pravoúhle doleva, napravo od ní se nacházel v trojúhelníku, ohraničeném cestou k obecní studni a rybníku, "Angortn", který byl vždy kvůli své stejnoměrné vlhkosti porostlý nejlepším krmným travním porostem. Zde stál také Trierschuppen, který byl kolem roku 1939 nově postaven a spravován Raiffeisenkasou, sloužil k různým účelům místních zemědělců.
Po zhruba 100 m rovného úseku u domu čp. 6 (Mauer) nebo u školy pokračovala tupým úhlem východně až k hřbitovu. Pro každého zde byl známý "Maders Dreh". Odtud vedla silnice přesně jižním směrem až k domu čp. 13 (Jahn-Schneider). Zde se také odpojovala vozová cesta směrem k Brechhausu, Schindelmühle a Sommerwinkelu.
Schwarzmühle (Haslichterův mlýn) se nacházel mimo hlavní silnici. Hlavní silnice samotná pak vedla s nepatrnými ohyby směrem k hájovně "Grünes Kreuz". Od konce obce, tedy za Fichtnerem, silnice klesala velmi strmě a pak po zhruba polovině vzdálenosti k Hegerově domu (Richter Heger) opět strmě stoupala. Krátce po začátku klesání odbočovala doprava cesta, která vedla kolem Brechhausu a ústila do cesty k Neueigenským a Haslichterským mlýnům.
Významné stoupání se nacházelo na Smolnau, a to od vinného sklepa, kterému se říkalo "Böhnels Hübel". Uprostřed Smolné se totiž nacházela enkláva, která byla v nedávné době známá pouze jako "Schlocker Peschla", u staré hájovny směrem ke Kirchbergu. Po intenzivním pátrání, konkrétně po dotazování našeho nejstaršího občana Neueigenu, pana Ernsta Rössnera st., a mého přítele Eduarda Domese, byla enkláva obce Schlock v dřívějších letech mnohem větší a sahala daleko na severovýchod od Smolnau. Protože pozemky byly pouze lesní, ale pro majitele bydlící v obci Schlock byly daleko, prodávali majitelé postupně pozemky ležící v této oblasti "panství", jak se tehdy říkalo.
Dalo se tedy předpokládat, a jak ukazovaly lesní porosty 30 až 40 let staré kolem let 1925-30, že zde měl lesy majitel jménem Böhnel. Proto také název "Böhnels Hübel". Na nejvyšším místě Böhnels Hübelu odbočovala Dittersdorfská Lipnická silnice, a to severním směrem. Jednalo se o dobře vybudovanou cestu, která se svou kvalitou a stavem vyrovnala silnici.
Zpět k obecní silnici přes Novou Ves. Z této silnice odbočovala v horní části obce u domu č. 40 (Ernst Fichtner) dlouhá cesta východním směrem. Říkalo se jí zkráceně "Der Trieb". Tato cesta končila na východním okraji lesa v oblasti malých a velkých pastvin. Kolem hřbitova vedla jihovýchodním směrem úvozová cesta, která se po přejití "Triebu" nazývala Querweg. Krátce za domem č. 8 (Gold, dříve Andreas Heger) vedla cesta zhruba severovýchodním směrem přes Gründel a Gestämm do Čermné. Říkalo se jí Kirchensteig (Kostelní stezka). Po ní chodili lidé z horní části obce za suchého počasí do Čermné do kostela nebo k jiným záležitostem, protože si zde mohli zkrátit kus cesty. V zimních měsících, kdy napadlo hodně sněhu, tuto cestu téměř nikdo nevyužíval. Plnohospodářské dvory s rodinami Ernst Heger (čp. 28), Wilhelm Schwach (čp. 27), Ernst Rössner (čp. 26), Rudolf Eduard Mück (čp. 24).
Cesty a doprava v obci
Franz (čp. 20) a Josef Knapp (čp. 19) měli často své vlastní cesty, protože pole (dědictví) se většinou z dvora táhla jižním a západním směrem v přímé linii až k hranici katastru obce. Údržbu hlavní silnice prováděl okres (česky Okres). Silničáři byli Josef Kuttler st. a poté Ferdinand Zink. Cesty udržovala obec. Bohužel většinou nebyly v nejlepším stavu, což platilo i o cestách v panském lese. Po roce 1938 se pro cesty udělalo více, takže se jejich stav zlepšil. Soukromé cesty byly naproti tomu vždy v dobrém stavu. Na jetelových úhorech a i jinde na polích se musely každoročně sklízet nahoru poorané kameny, které se pak používaly na opravu cest. U Tillicha (č. 23) opouštěl "Hohle Graben" obec jižním směrem až dolů k Rössnerově mlýnu (novoveský mlýn). Hohle Graben byl, jak již jeho název napovídá, téměř výhradně úvoz, na kterém byly vlevo i vpravo travnaté okraje.
Abychom nezkreslili komplex pomístních jmen nad míru, budou nejprve probrána jména obce a poté pomístní jména panského lesa. Pojednání o pomístních jménech začíná u ukazatele cesty a pokračuje ve směru hodinových ručiček.
Hned za domem čp. 1 (tehdy Ignaz Schindler) se nacházela vlhká louka, zkráceně "Schindlers Sumpf". Zde rostla léčivá rostlina puškvorec, jejíž kořeny nakrájené na plátky a naložené do pálenky dávaly vzniknout elixíru, který, užívaný především při kolikách, přinášel úlevu.
Na okraji lesa Niederwald směrem na východ se nacházela další vlhká louka, která patřila k domu č. 2. Od místa, kde tato lesní louka (Gründl) dosáhla silnice, nesla tato část název "Im Gestämm". Louky Gestämm byly již suché louky a v přední části patřily k domu čp. 43, a tedy majiteli Stecker-Schmied. Louky v zadní části, směrem k lesu, naproti tomu patřily k domu č. 8, rodině Gold. Stejně tak rodině Gold patřil i navazující soukromý les, zvaný "Goldns Peschla", přes který vedla i cesta Kirchsteig. Podél okraje lesa se pole nazývala "Hinter Dittmers". Dále směrem k Patzengruben ležely dlouhé
V tomto směru patřila pole většinou drobným zemědělcům, kterým se u nás říkalo "Gärtler" nebo "Häusler". Ti druzí vlastnili zpravidla asi 1 ha pozemků a k tomu ještě něco pronajaté půdy. V blízkosti Patzengruben ležely velké a malé pastviny.
Následovala "Kohlstätt". V lese bylo ještě vidět, že zde dříve bývaly milíře. Před Kohlstättem ležela "Sometwies" s většinou dosti mokrými, menšími parcelami orné půdy. Podél okraje lesa se táhla "Hutweid". Jednalo se o málo úrodné louky porostlé mechem nebo trávou. Mokré podloží pocházelo z jílovitého podkladu, který přirozeně málo propouští vodu.
"Hutweid" se nacházela ve vlastnictví společenství. Trávu se kosila, sušila a používala jako podestýlka pro dobytek. Cesta končila na Hutweidu u Aasplatzu. Bylo to oplocené místo, kde se zakopávaly mršiny zvířat. Poblíž se nacházela i "Rosenkranzackerla" a Totengräberackerla".
Když člověk opustil vesnici po hlavní silnici jihovýchodním směrem, pole těsně pod domem č. 40 (Fichtner, Ernst), která sahala až k silnici, se nazývala "breite Gemeindeerbe". Za Maderovým Gründlem se nacházel "Gemeindehübel", který se skládal většinou z parcel orné půdy o velikosti asi 1/4 až 1/5 ha. Běžnou mírou pozemků byl tehdy "Metzen". 1 Metzen nedával přesně 20 arů, 5 Metzen tedy odpovídalo zhruba 1 hektaru.
Nad Gemeindehübelem ležela "Erbla" o velikosti 1 Metzen, která se většinou nacházela ve vlastnictví Häuslerů. Jižně od silnice z vesnice k Zelenému kříži ležely až k Schindelově mlýnu a severně až k Brechhausu Rodäcker. Vpravo od silnice, podél okraje lesa, se rozprostírala mokrá louka. Nesla jméno Schmiedwiese a dále Schulwiese. Vedle ležely dvě malá pole, kterým se říkalo velký a malý Schulacker. Táhla se severním směrem až k Brechhausu a patřila nejprve Hegerovi, Ernstovi (dům č. 28). Vedle, u okraje lesa, leželo pole o velikosti asi 1 ha, které sahalo až k cestě k Lieselsbergu. Severně od cesty ležely Rodäcker od Knappa a Fichtnera (dříve Klos od domu čp. 2). Výše zmíněná mokrá louka severně od cesty patřila v úzkém pruhu Fichtnerovi, Ernstovi, větší část ale patřila Rössnerovi, Ernstovi (dům čp. 26). Podél cesty se táhl, pokud byla země suchá, úzký pruh orné půdy. Zadní Rodäcker, tedy ty, které ležely dále od silnice.
Směrem k Odře (Schindelův mlýn) patřily pozemky nestejným dílem k domu č. 1 (Schindler) a domu č. 4 (Lenkl, dříve Franz Domes s domovním jménem Max Franz). Naproti pazderně (Brechhaus), v jihovýchodním směru, navazovaly nejprve lučiny. Poté následovaly ve stejném směru soukromé lesy (Peschla) od Tillicha, Fichtnera (dříve Klos), Schwacha, Krause, Adolfa Hilschera, Knappa, Josefa st. (dům č. 19), Tillicha a Hausnera. Naproti "Peschlenu" ležela Knappnova bělírna, bývalá bělírna příze, ze které byly ještě patrné zbytky zdí.
Naproti bělírně, směrem k vesnici, ležela vlevo od cesty "Narrwies" (více o tom v kapitole o pověstech). Nad Narrwies ležela velká Stierwies. Není známo, zda se nacházela ve vlastnictví společenství nebo zda se jednalo o obecní majetek. V každém případě byla k dispozici chovatelům býků. Směrem k Schindelovu mlýnu ležely pozemky Potsch-Kubin a pozemky, které patřily k Rössnerově mlýnu. Vlevo od cesty u Knappns Bleich patřily louky Knappovi (dům č. 19). Stejně tak úzký pruh lesa až dolů k Rössnerově mlýnu.
Od Brechhausu se táhl přes Rössnerův mlýn až k Drexlerově parní pile zalesněný strmý svah. Tam se nacházela před Knappns Bleiche "Mücks Peschla", asi 1/4 ha velký mladý les o stáří kolem 20 let kolem roku 1930. K němu se připojoval kus lesa, který patřil rodině Tillichů (dům č. 23). V této části lesa se nacházel příkop, kterému se lidově říkalo "Tillichs Orschkarb". Dále dolů k Rössnerově mlýnu, zhruba severně od něj, vlastnil Mück, Franz (dům č. 20) ještě jednou kus lesa.
Pomístní jména na jihu a severozápadě Wachbergu
Západně od cesty, která vedla k Brechhausu, patřila pole až k Hohlen Graben k usedlostem Knapp (č. 19), Mück (č. 20), Hausner (č. 22), Tillich (č. 23) a Rössner, Eduard (č. 25). Nedaleko nejvyššího bodu Wachbergu stál v jihovýchodním směru kdysi větrný mlýn. Patřil k domu č. 27, Schwach Erbgericht. Větrný mlýn byl v letech 1918-1919 zbořen. Polovina ozubeného kola větrného mlýna, která byla vyrobena ze dřeva, byla uložena učitelem Rössnerem na půdě školy, protože do ní byl vyřezán letopočet 1749 nebo 1779.
Až do nedávné doby vedla od hlavní cesty k místu, kde stál větrný mlýn, asi 20 metrů dlouhá travnatá cesta.
Pole západně od Hohlen Graben a severně od Wachbergu, stejně jako louky v údolí Odry, patřily k usedlostem č. 24 Rudolf, č. 26 Rössner, Ernst, č. 27 Schwach a č. 28 Heger, Ernst. Pole na severním svahu Wachbergu až k údolí Gänsweid vlastnily rodiny Schwach a Heger, Ernst. Tato pole se nazývala Hoferb, Mittelerb a Kleinerb. Totéž platilo i na druhé straně Wachbergu, kde pole převážně patřila k domu č. 24 Rudolf a domu č. 26 Rössner.
Údolí Gänsweid
Pravá strana údolí patřila ke katastru Groß Dittersdorf a byla zalesněná. Levá strana údolí, asi 500 m od Niederwinkelu, byla obecním mladým lesem. Také lom patřil obci. Silnice vedla krátce pod lomem pouze po pravém okraji lesa až do údolí Odry. Vlevo od silnice, v šířce asi 30 až 50 m, se nacházela převážně mokrá louka, která patřila k domu č. 28 Heger, Ernst.
Dosti strmý terén mezi Niederwinkelem a začínajícím mladým lesem, tedy za Hegerovým statkem, byl v naší domovině v zimách s velkým množstvím sněhu považován za obzvláště vhodný terén pro lyžování a sáňkování.
Lidé si zde upravovali lyžařskou trasu, často i se skokanským můstkem, a vedle ní sáňkařskou dráhu, dolů tedy z Hegerova kopce přes svah Niederwinkelu, přes louky a přes v zimě málo frekventovanou Waltersdorfskou silnici, často až do lomu. Sáňkovat se tehdy dalo samozřejmě ještě po všech cestách, a obzvláště dobře se k tomu hodila vesnická silnice, takže často se stávalo, že čeledíni a děvečky měli při takovýchto jízdách za měsíčního svitu až 10 na jednom sáňkách svou nejkrásnější zábavu.
Dále po levé straně údolí, pod lomem až k ústí do údolí Odry, se nacházel les různého stáří. Jak mladý les, tak i 30-40 let starý porost s malým množstvím dřeva vhodného ke kácení. Tento les patřil k domu č. 28 Heger, Ernst. Blízko údolí Odry, přímo na okraji zalesněných strmých svahů údolí Gänsweid Odertal, se nacházela "Heger Ernestens Bleich", dříve bělírna příze.
Jména luk u Odry od Rössnerova mlýna, po proudu Odry až k Drexlerově parní pile, popř. k ústí údolí Gänsweid.
Nedaleko Rössnerova mlýna se nacházela louka Biengartenwies, která patřila k domu č. 20 Mück, Franz. Dále dolů, zhruba ve výšce, kde se údolí Hohle Graben stékalo s údolím Odry, se nacházela "Stagwies" (Stegwiese). V době, kdy Neueigen ještě patřil pod farnost Habicht, se zde nacházela lávka přes Odru. Pěší stezka ústila u Blumenau do vozové cesty (dle Eduard Domes).
Pod Stagwies se louky nazývaly "Schling". V této oblasti se část zalesněného strmého svahu nazývala "Hirschberg" a patřila k domu čp. 28 (Ernst Heger). Dle vyjádření našeho krajana Ottokara Schwarze tvořila Odra od Rössnerova mlýna až k Drexlerově parní pile nebo k ústí údolí Gänsweid hranici katastru Velké Střelné.
Místní jména lesa hraběte Althana
U Patzengruben na východě katastru obce vedla "Stellweg" bez větších ohybů, tedy téměř rovně na východ a končila u "Bílého kamene", poblíž Hermsdorfského mlýna (Krumpholz).
Stellweg tvořila hranici na severu k obci Čermná. Po obou stranách cesty se nacházel většinou mladší les, kterému se říkalo "Stillstand" a v přední části "Zehner-Schlagla". Místo s mírně bažinatou světlinou se nazývalo "Jahn Flor's Schlicht". U Kohlstätt začínala Kohlstättallee, která vedla asi 10 minut vysokým lesem a křížila Kreuzlallee, která vedla jižním-severovýchodním směrem. Dále na východ se oblast nazývala "Tschander Michl". O původu jména není nic známo. "Tschander Michl" byl zčásti mýcen a zčásti mladým lesem. Rostlo zde velmi mnoho malin a lesnímu komplexu se říkalo "U líné brück".
Dále na jih se nacházelo lesní území zvané "Schwarzwinkel". Bylo tam také vždycky docela tma. Územím "Tschander Michl" procházela také Dittersdorfská Lipnická silnice a Schwarz-bach, který pramenil v Kälberpfudelu.
Vlevo od silnice, která vedla z Koslau přes hájovnu Zelený kříž ("Grünes Kreuz") do Boškova, se nacházel les zvaný "Bei der Paterwies". Asi půl hodiny cesty od vesnice směrem k hájovně Zelený kříž ("Grünes Kreuz") ležela vpravo od silnice oblast "Smolnau". Byla to plochá, zčásti mokrá louka s dvěma hrázemi, které byly protržené. Na tomto místě se kdysi nacházely rybníky. Název "Smolnau" odkazuje na slovanskou vesnici, která byla zničena v husitských válkách.
Vlevo od silnice v lese se nacházela malá prohlubeň. Tato oblast se nazývala "Beim Weinkeller". Na protější straně údolí byly v lese patrné obdélníkové vyvýšeniny země. Toto místo se nazývalo "Am Kirchberg". V bezprostřední blízkosti se nacházela enkláva obce Schlock, což byla z největší části zalesněná oblast zvaná "Schlocker Peschla". Před ní stál Hegerův dům, který v roce 1917 vyhořel. Stále známými lesními porybnými této oblasti byli lesní porybný "Heitel", dříve lesní porybný u Zeleného kříže ("Grünes Kreuz"). Lesní porybný Domes pocházel z domu čp. 36.
Kolem staré porybné vedla cesta, která v dřívějších dobách měla velký význam. Jednalo se o nejstarší spojovací cestu z Čermné do Groß Aujezd, sídla úřadu markrabského léna, které existovalo v 13. a 14. století a ke kterému patřil mimo jiné i Čermné. Od Weinkelleru začala tato cesta stoupat a tvořila, jak již bylo zmíněno, stoupání "Böhnels Hübel". Na rovině vpravo od silnice se nacházela školka a za ní opouštěla silnici Klintscherwag (-weg) a ústila u Kälberpfudelu na silnici Zeleného kříže (Kozlov).
_ _ _
ZDROJ: Heimatgedentbuch der Gemainde Neueigen. Překlad pro účely spolku pořídil náš člen Tomáš Kusýn. První korektura: Soňa Janovská. Další korektury budou ještě následovat, omluvte prosím případné nepřesnosti překladu. Na finalizaci se pracuje :-).
Bělá pod Pradědem (Waldenburg), Budišov nad Budišovkou (Bautsch), Dvorce (Hof), Groß Dittersdorf (Čermná), Groß Waltersdorfu (Velká Střelná), Habicht (Varhošť), Hodolein (Hodolany), Jeseník (Jassnik), Koslau (Kozlovice), Leipnik (Lipník n. Bečvou), Moravský Beroun (Bärn), Olmütz (Olomouc), Potštát (Bodenstadt), Rudelzau (Rudoltovice) Schmeil (Smilov), Smolnau (Smolná), Stadt Liebau (Město Libavá).
