Všichni víme, že náš domovský okres Beroun byl bohatý na lesy a také naše domovská vesnice Bílčice / Heidenpiltsch měla na tom velký podíl, zejména kníže Lichtenstein vlastnil na našem území několik stovek hektarů lesa.
Byl to Kreibischwald, se statnými jedlemi, smrky rovnými jako svíce a krásnými buky, ale také mohutné modříny a borovice nebyly žádnou zvláštností. Ano, Kreibisch, ten krásně udržovaný a chráněný lovecký revír, byl rozdělen na 14 tzv. hospodářských dílů s různými pododděleními … Pečlivě vybudované silnice a cesty, při jejichž výstavbě bylo na přelomu století zaměstnáno i mnoho Italů, ulehčovaly odvoz dřeva.
K tomuto revíru, o který pečoval revírník v hodnosti lesníka nebo nadlesního se dvěma hajnými, patřil ještě Schwarzwald s 8 hospodářskými díly … Celkově byl Bílčický revír, který patřil pod lesní úřad Karlovec, rozdělen na 39 hospodářských dílů.
Neměli bychom zapomenout, že tento dobře spravovaný les byl pro naši malou vesnici požehnáním a Schwarzwald, který patřil k Májuvce / Maiwald, měl na tom velký podíl.
V zimě byl les vítaným pracovištěm pro hodně nádeníků a stavebních dělníků obou obcí, kteří jinak nemohli najít práci, a také hodně žen si mohlo v předjaří vydělat peníze při sázení nových kultur a také při vysekávání starých kultur. Získalo se hodně fůr sena, a to přišlo vhod chudším lidem jako krmivo pro kozy, také mnozí sedláci si vydělali odvozem dřeva pár korun.
Vzpomínám si ještě na své mládí, kdy jsem jako nádeník sloužil u Aloise Hampla v dobrých starých časech před první světovou válkou. Tenkrát se dřevo, vhodné pro výrobu papíru? (Schleifholz) prodávalo do papírny Warta a Glucholazy / Ziegenhals a nakládalo se ve Dvorcích / Hof, odkud vedla ještě úzkorozchodná železnice z Dvorců do Ondrášova / Andersdorf a překládalo v Bruntále / Freudenthal. Nákladní auta ještě tenkrát nebyla a sváželo se koňmi, celou zimu až do konce března jsme měli práci.
Když bylo možné svážet saněmi, bylo na nich dřevo staženo a urovnáno na místě, odkud pak bylo posléze pohodlně odvezeno, neboť v předjaří při tání to bylo skoro nemožné.
Bylo příjemné, když jsme mohli nakládat z velkých hromad dřeva, naskládaného částečně u štěrkového lomu nebo u hřbitůvku. Dokonce i ve vesnici u hospody Kreisel, kde jsme v poledne krmili, stála taková velká krásná hromada. Plat za povoz nebyl tenkrát velký, ale byla to dobrá stará doba, ve které byli všichni spokojeni, spojenější než dnes, tak jak byl i můj šéf, a tak i ostatní sedláci, kteří si rádi vydělali pár korun, byli docela spokojeni. Zima rychle skončila a oni dostali zaplaceno několik stovek korun, které se tenkrát daly dobře upotřebit. Když bylo stažené dřevo odvezeno, ležela na dvoře hromada kůlů a podložek, takže nebylo třeba kupovat dřevo na topení.
Také my, nádeníci, jsme byli celkem spokojeni i když také byla mnohdy zima, že háky a sáně skřípaly ve sněhu. Dostali jsme tenkrát, když jsme dvakrát vezli do Dvorců nebo jednou do Bruntálu 36 krejcarů jako příspěvek na stravu, z kterého jsme si ušetřili na neděli, nebo když jsem byli spořivější, tak jsme ušetřili potřebné peníze na hasičský ples. Dobrá jeřabinka stála tenkrát kolem 5 krejcarů a půl litra piva 7 krejcarů, nebo když bylo příliš zima, tak jsme si koupili ¼ Krambambuli (nápoj z rumu a cukru). Byly to staré dobré časy, kdy všichni byli spokojeni s málem.
_ _ _ _ _
Zdroj: Bärner Ländchen 2021/ No.3/ str. 97-99
Autor: Richard Rittner, Heidenpiltsch
Překlad: Stanislav Prokop a Anna Halíková, členové spolku Lubavia
_ _ _ _ _