Zprávy v BL o pěších poutích do Staré Vody ve mne probudily vzpomínky na svátek svaté Anny. Narodila jsem se v roce 1939 jako Edith Willscher – Willschera řezníka – ve Městě Libavá/ Stadt Liebau, a ještě vím, že jsem nábožně, se sepjatýma rukama klečela vedle cesty, po níž šli kolem mne poutníci z Kroměříže / Kremsier. Dostala jsem různé sladkosti a věřící, kteří se vraceli domů, mne ozdobili věnečky.
Související obec: Stará Voda – Altwasser
Do Staré Vody chodila moje babička se mnou a s mým mladším bratrem. Rodiče měli v hostinci plné ruce práce. Řezničtí pomocníci a služebné byli na pouť uvolněni s kapesným, jak mi to babička vyprávěla. Rodiče šli na pouť až druhý den, protože pouť ke svaté Anně byla povinnost! Podrobnosti kolem toho bohužel vymizely.
O to živější je moje pouť z Města Libavé do Staré Vody v roce 2004 při teplotě 38 st. C. S modlitbami a se zpěvem jsme šli tu cestu s dalšími třemi libavskými ženami z naší cestovní skupiny. Soucitným řidičům, kteří nám nabízeli svezení, jsme ukázaly růženec a oni nám beze slov i tak rozuměli. Zcela vyčerpané, ale šťastné a vděčné nás přijal náš kostel svaté Anny. Vděčná jsem ale také naší průvodkyni Otti Stein za to, že nám toto přání, stejně jako mnoho jiných splnila. Při těchto cestách krajem Moravského Berouna / Bärn jsem daleko více poznala naši překrásnou Sudetskou zemi. Dokonce jsem směla navštívit rodiště mé matky.
Bohužel velká přehrada zaplavila nádherný statek mých prarodičů, což mi zkalilo radost. Ze šálků, zdobených motivem domova „Teppla“, které byly na každé cestě při přestávce na kávu, piji každý den svou kávu a jsem tak opět ve vlasti.
Nevím přesně, kolika takových cest jsem se mohla zúčastnit. Vedly z Krkonoš až do Vysokých Tater, na Jižní Moravu a do Čenstochové k Černé Matce Boží a mnohem více, jako např. k nové věži, jaká stávala na Pradědu, nyní v Durynsku / Thüringen, a na Sudetoněmecký den v Norimberku / Nürnberg. Bohužel jsem se z důvodů třech operací a rehabilitací musela několika těchto zajímavých společných jízd vzdát. Kdykoliv jsem s nimi jela, jela jsem den před odjezdem vlakem ze Siegerlandu do Gießenu, kde mne vyzvedl Martin Stein (+) a příštího rána, dobře zaopatřena, jsem mohla v 5 hodin ráno od domovních dveří nastoupit do autobusu.
Za všechnu péči rodiny Steinovy, která pro mne tak mnoho znamenala, chtěla bych zde Otti Stein-ové poděkovat a pogratulovat jí k jejím 90. narozeninám, které se svou velkou rodinou, doufejme že s přijatelným omezením, oslaví 18. února.
Za představenstvo, milá Otti, si přejeme ještě Tvou dlouhou spolupráci, protože kdo bude dále předávat Tvé bohaté vědomosti o naší ztracené vlasti?
Srdečně Tě zdraví „Tvoje malá sestra“ Edith Schäfer ze Siegerlandu.
_ _ _ _ _ _
Zdroj: Bärner Ländchen 2020/ Nr. 02/, str. 78-79
Překlad: Stanislav Prokop a Anna Halíková, členové spolku Lubavia
_ _ _ _