MENU
Zpět na výpis překladů

Náměstí ve Městě Libavá

Rok 1946 – je tomu už 75 let – v šesti transportech probíhalo vyhnání obyvatel Města Libavá do Německa. Většina z nich už mezitím zemřela. Kdo ze svědků těch událostí ještě žije, byl tehdy v dětském věku. My, tehdejší děti, mezitím letití, z vlastních zážitků vzpomínáme na staré, nám milé městečko s jeho kostelem, na náměstí s jeho obchody, na školu, na ulice a domy a na jeho obyvatele a jejich jména.

Související obec: Město Libavá – Stadt Liebau

 

Hlavním střediskem našeho města bylo náměstí. Mnozí z nás jsme ho museli při cestě do školy nejméně dvakrát za den překřížit. Často k tomu odpoledne přibyly ještě další návštěvy, když nás maminka vzala s sebou na nákup potravin. Maso a uzeniny u řezníka, šaty a boty v různých obchodech. Kdo chtěl jít na obecní úřad, na poštu, do spořitelny, do kostela nebo na hřbitov, musel jít většinou také přes náměstí. Panoval zde stále čilý ruch a obchod. Byly tady 3 obchody, 2 řeznictví, obchod s obuví, módní obchodní dům, hodinářství, lékárna, spořitelna, kadeřník, 3 hospody a cukrář, u něhož byla pro nás děti vždy zmrzlina, trubičky se šlehačkou nebo sladkosti. Pro dospělé, a především pro mládež bylo náměstí odpoledne a večer místem pro procházky v našem městečku.

My“staří“ ještě víme, jak tehdy náměstí vypadalo: s mnoha stromy, několika lavičkami k odpočinutí a s křížem pokání mezi sochami sv. Floriana a sv. Jana na jihozápadní straně. Sousoší kolem kříže pocházelo z tereziánské doby (1769), když byly v jiných městech stavěny morové sloupy. Odtud název „Kříž pokání“.

Přímo na náměstí, kde už se tak mnoho změnilo, je nejlépe patrný přechod od bývalého Stadt Liebau k dnešnímu Městu Libavá. Abych starému náměstí dal znovu povstat z hrobu alespoň v myšlenkách, udělal jsem podle plánu města od ing Ferdinanda Bauera, otištěného v „Domovské knize Města Libavá“ jmenný seznam všech vlastníků domů, které na náměstí stávaly. Pro nás svědky té doby je to oživení šťastných vzpomínek, pro později narozené možnost při návštěvě vlasti jejich předků porovnat, jaká byla minulost a jaká je přítomnost.

Hostince nabízely možnost přenocování a ubytování pro mnoho návštěvníků ze města a zvenku, a byly místem setkávání a nacvičování pro pěvecké spolky a hudební kapely. V zimním období se zde konaly tradiční masopustní bály. V nejslavnějších časech pěveckého spolku byly uváděny také zpěvohry a operety, např. „Lovec z Kurpfalzu / Der Jäger von Kurpfalz a „Děvče ze Spreewaldu / Spreewaldmädel a jiné.

Po cestách, které vycházely z nároží náměstí, bylo možno dojít do všech sousedních vesnic.Po ulici, vedoucí k větrnému mlýnu / Windmühlgasse se přišlo do Bělé / Seibersdorf, z uliceBudišovské / Bautschergasse se oddělovaly silnice Heroltovická / Herlsdorfer Straße, Norberčanská / Nürnberg-Reisendorfer Straße a Starovodská/ Altwasserstraße. Hranickou silnicí / Weißkirchner Straße se došlo do Vojnovic / Kriegsdorf,  Rudoltovic / Rudelzau,  Keprtovic / Geppertsau a Zigartic / Siegertsau. Olomoucká silnice / Olmützer Straße vedla do Dřímova / Drömsdorf, Smilova / Schmeil a Olejovic / Oehlstadtl. V prodloužení těchto silnic za sousední vesnice se došlo do sousedních měst: Domašov/Domstadtl, Beroun/Bärn, Dvorce/Hof a Potštát/Bodenstadt.

(Na str. 250 vedle obrázku plánu náměstí je uveden jmenný seznam obyvatel, jejich působnost a čísel jejich domů po obvodě náměstí):

Horní strana                                         

68 – soud

69 – obchodník 

70 – obchodník 

71 – střižní zboží

72 – Novojičínská spořitelna 

73 – hostinský

Jihozápadní strana

74 – lékárna

75 – důchodce

76 – Baťa  obchod s obuví

77 – obchodník

78 – důchodní     

79 – řezník

Dolní strana

93  – rolník                          

94 – obec

95 – rolník

96  – rolník

97 – rolník

98 – cukrář 

Jihovýchodní strana

190 – řezník

191 – obchodník

192 – rolník 

193 – rolník

194 – hostinský

195 – hostinský

Mezi domy

– č. 98 a 195 je ulice Budišovská 

– č. 70 a 71 je ulice Kostelní

– č  73 a 74 je ulice K větrnému mlýnu

– č. 73 a 74 je ulice Školní

– č.  79 a 93 je ulice Dřímovská

– č.  98 a 176 je ulice  Hranická 

– č.176 a 190 je ulice "?"

_ _ _ _ _

Zdroj: Bärner Ländchen 2021/ No.5/ str. 249-250
Autor: Thomas Köpnick
Překlad: Stanislav Prokop a Anna Halíková, členové spolku Lubavia

_ _ _ _ _



Zpět na výpis překladů