Vzpomínky a zážitky před a po napochodování ruské armády do Vojnovic / Kriegsdorf, mladší mezi námi jsou odkázáni na vyprávění.
Související obec: Vojnovice – Kriegsdorf
Bombardovací svazy létaly nad našimi poli (Taubenhübel asi 1 km od Vojnovic ve směru Město Libavá), shazovaly letáky a lamety, aby je radary nemohly jen tak lehce zachytit. Letěly oklikou, pravděpodobně na Vídeň. V hloubce pod nimi prolétla stíhačka, shora bylo slyšet střelbu, ale letadlo nebylo zasaženo. Dobře, že nestřílela na nás. Bombardovací svazy létaly také přímo nad Vojnovicemi. Jedno letadlo náhle vybočilo a šlo stále hlouběji, motor hlasitě řval a letadlo se zřítilo daleko za Hennabergem. Stál jsem u hospody Morbitzer. Moji bratři a já jsme se vydali na místo zřícení, všude kolem ležely trosky a také velké palubní střelné zbraně. Jeden padák visel na vysokém keři, z posádky nebylo nikoho vidět, také žádná policie, byli jsme tam holt velmi rychle.
Ruská letadla zaútočila na Starou Vodu. My děti jsme se bezstarostně pohybovaly mezi statkem Josefa Dreiseitel-a a kostelem. Byla vidět letadla nad Starou Vodou a také slyšet výstřely. My chlapci a moje sestra Aloisie, která seděla s několika děvčaty na okraji cesty, jsme se rozhodli přece jenom raději odejít pryč. V tu samou chvíli, kdy moje sestra vstala, udeřil výstřel palubní zbraně přesně na to místo, kde moje sestra předtím seděla. Byla tam díra o průměru asi 30 cm a byly vidět malé střepiny. Jako děti jsme určitě nebyli na tu vzdálenost k rozeznání, spíše nás mohli pokládat za německé vojáky. Stál při nás Anděl strážný? … nebo jsme měli štěstí.
Viděl jsem, jak ruští jezdci na koních dorazili ke statku Franze Demel-a v dolní části vesnice. Voják se samopalem sesedl z koně a vešel do domu u Odry (rodina Tandler-ova). Po chvíli vyšel a já jsem viděl, že má na ruce hodinky a v ruce holinky, které si vzal s sebou. My děti jsme přece neměli ponětí o nebezpečí války.
Němečtí vojáci kladli odpor v Rudoltovicích / Rudelzau a jeho okolí. Ruské dělo stálo vedle kostelní zdí ve Vojnovicích, já jsem stal bezprostředně vedle. Dobře, že němečtí vojáci nestříleli zpátky, to by mně pak také mohli trefit. U rodiny Gromes-ovy, sestry mého otce v Rudoltovicích, zasáhly střely kuchyňskou stěnu. Byla tam obrovská díra, na štěstí byli příbuzní mimo dům, někde v lese.
Na našem poli (v zemi) bylo příliš mnoho dopadů po granátech, dobře, že jsme na poli nebyli. Podle míst vyryté půdy bylo možné rozeznat směr střelby. Bratranec z Olejovic / Oelstadl zpozoroval, jak německá děla střílejí tímto směrem, snad se tam zdržovali ruští vojáci. Vojnovicemi táhly nekonečné kolony koní, kteří táhli děla. Mladý ruský voják seděl na břehu Odry u chodníku k Freihofu (tam bydlela moje kmotra Julia Losert). Zraněný voják mi dal peníze, abych mu donesl z hospody pivo. Pivo jsem mu obstaral. Tím jsem mu udělal velikou radost.
Jednou tábořilo hodně ruských vojáků na naší louce v Grundu. Na okraji lesa stálo tele, úplně nafouklé jak balón. Mladý voják to zpozoroval, vrazil nůž dovnitř do bachoru, zasyčely vyšlé plyny a teleti bylo zase dobře.
Na vesnické cestě nad rodinou Agel visel na jednom velikém keři kulomet. Můj bratr Josef, energický chlapec, řekl: „Dneska večer si donesu zbraň“. Příští den vystřelil střelu v naší zahradě směrem k Oderské louce / Oderwiese. Hlasitě to třesklo. Sousedé volali:“ Rusové jsou opět tady a střílejí na Czerwek-ovic kluka se zbraní“!
Pestrý večer pro ruské vojáky na Oderské louce. Velké nákladní auto bylo vzadu otevřeno, tam se měl konat program. Vojáci seděli na trávě a přihlíželi, já také. Něco takového jsem ještě nikdy neměl možnost vidět. Byli tam také dva klauni, jeden měl v kalhotách trychtýř, druhý mu tam naléval vodu, ale kalhoty zůstaly suché. Vyvolalo to smích, a bylo žádáno opakování!
Myslím, že existuje mnoho zážitků a vzpomínek z vesnic z období války, a tyto by měly být ještě předávány dále.
Oskar Czerwek, duben 2020
_ _ _ _ _
Zdroj: Bärner Ländchen 2020/ No.06/ str. 247-248
Autor: Adolf Kunz
Překlad: Stanislav Prokop a Anna Halíková, členové spolku Lubavia
_ _ _ _ _
