Bylo to v zimě začátkem 40. let. Sněhu bylo hodně a my, zimní sportovci, jsme měli hodně příležitostí se z toho radovat. Přesto jsme, moje sestřenice Irma Appel(ová) z Kunčic / Kunzendorf a já naplánovaly, že o Velikonocích podnikneme lyžařskou túru do Jeseníků.
Můj otec mne před tím varoval, ale s pomocí maminky jsem to prosadila. Když došlo k plánovanému termínu odjezdu doprovodila mě do Dvorců / Hof, neboť tam jsme se měly se sestřenicí sejít, abychom odtud jely autobusem do Berouna – Ondrášova / Bärn – Andersdorf a odtud vlakem na konečnou stanici Malá Morávka / Kleinmohrau. Co se mělo dít dále, bylo ještě nejisté.
Naložily jsme lyže na kolo a střídavě ho s maminkou tlačily. Před posledním odjezdem autobusu jsme se rozloučily. Já jsem si dala lyže na ramena a šla sama dále. Když jsem přišla na náměstí, vyhledala jsem hned hospodu „Radek“. Moje sestřenice chtěla přijet autobusem a tady na mě počkat. Ale nebylo ji vidět. Místo toho mi hostinský přinesl psaní, z něhož jsem vyrozuměla, že sestřenice nemůže přijít, protože očekává malíře. Byla to pravda?
Možná měla pochyby z důvodu zcela nepřipraveného podniku. Později jsem se jí na to už nikdy neptala. V jejích tehdy 25 letech byla rozvážnější nežli já bezstarostná holka. Co teď? Moje zklamání bylo velké, vždyť jsem se na to tak těšila. Nezbývalo mi nic jiného než nastoupit cestu domů. Poté, co jsem se trochu uklidnila a uhasila žízeň šumivou limonádou, hodila jsem lyže na ramena a šlo se. Cesta, dlouhá 6 km vedla stále nahoru a dolů se strašně táhla a moje jasanky – můj otec je nechal udělat u koláře – byly čím dál tím těžší. Konečně jsem byla doma. Když jsem přišla, měli moji rodiče velkou radost. Na památku a pro útěchu na ten nepodařený podnik mi maminka v naší zahradě udělala fotku.
S nadějí, že jsem vás svým zážitkem trochu pobavila, snad i vzbudila vzpomínky, vás srdečně zdravím.
Vaše Edith
_ _ _ _ _
Zdroj (článku i fotografie): Bärner Ländchen 2021/ No.2/ str. 69-70
Překlad: Stanislav Prokop a Anna Halíková, členové spolku Lubavia
_ _ _ _ _
