Johann (Hans) Lichtblau vypráví: "V BL leden 2011 jsem vás seznámil s jedním již zaniklým povoláním, se soustružením rohů. Dnes bych chtěl připomenout jiné, stejně tak zapomenuté povolání, a sice kartáčnictví."
Pokud vím, tak v Berouně byla jen rodina Mück, která se zabývala výrobou kartáčů, košťat a štětců. Jejich dílna, obydlí a obchod se nacházely v malém domě (čís. 147) na začátku Hausbergstraße (dnes Lidická), přímo vedle berounské pošty (čís.148).
K výrobě kartáčů bylo potřeba tělo kartáče a štětiny nebo zvířecí srst, mnohdy také rostlinná vlákna. Tělo kartáče sestávalo většinou z vybraného, vysušeného bukového dřeva, vytvarovaného a opracovaného podle předem zamýšleného použití. Prasečí štětiny, koňská a kozí srst a přírodní vlákna byla upravována zvláštním způsobem, a nakonec vyškubáváním roztříděna na různé délky. To vše vyžadovalo relativně málo nástrojů, ale především byla nutná zkušenost a zručnost. Neboť každý svazek vláken byl jednotlivě pomocí drátu vtažen do konických otvorů těla kartáče. Zvláště mi zůstaly ve vzpomínkách „Borschtel“ (ruční kartáče-malé smetáky) „Wurzelburscht“ (velké kartáče např. na drhnutí oblečení na valše-Rumpelu). Vyráběly se ale také kartáče na boty, na šaty, smetáky na zametáni podlah, kartáče pro péči o zvířata a mnoho jiných.
Náš kartáčník Mück měl ale jednu zvláštnost. Byl totiž slepý. Přesto se mu podařilo dělat řemeslo tak, že z něho uživil sebe a svou ženu. Moje žena bydlela tenkrát s rodiči a sourozenci na konci Kirchengasse (Kostelní ul.čís.195) a dobře si na starého Mücka vzpomíná. Protože nic neviděl, zvykl si sousedovy děti stále přeměřovat. Hmatal rukou na hlavě, aby věděl, jak jsou veliké. Vlastně píšu tuto zprávu jenom proto, že mi o tom moje žena nedávno vyprávěla při vaření krupicové kaše: „Jednou jsem byla (tehdy 6letá) u kartáčníka Mücka, který se mně zeptal ,Copak jste dneska jedli?,'. Odpověděla jsem ,Krupicovou kaši s cukrem a skořicí,,' a on na to řekl ,To ale muselo být dobré.' Naše krupicová kaše s rozpuštěným máslem byla opravdu dobrá!"
Bohužel neskončila tato kartáčnická rodina dobře. Když v roce 1945 obsadili Beroun Rusové, vzali si manželé Mückovi ze zoufalství tragickým způsobem život. Ve shořelém domě byla nalezena jejich mrtvá těla.
Dnes se vyrábějí kartáče v Evropě ve velkém množství strojově. Malé kartáčové továrny jsou ještě na jihu Německa, jediná odborná škola se nachází v Bechhofenu v Bavorsku.
_ _ _ _ _
Zdroj: Bärner Ländchen 2023/ No.4/ str. 167-168
Autor: Johann (Hans) Lichtblau
Překlad: Stanislav Prokop a Anna Halíková, členové spolku Lubavia
_ _ _ _ _