Ráda jsem bývala také v posledním domě v obci u rodiny Hampel-ovy, protože Gisi a malá Anči / Antschi s námi chodily do měšťanky v Potštátě / Bodenstadt. Jednou malá Anči zapadla do velké sněhové závěje, naštěstí jsme dorazily včas a mohly ji vytáhnout.
Návštěvy u rodiny Hampelovy byly náhle přerušeny, když jsem jednou náhodou musela spoluprožívat, jak bylo poráženo tele. Tento hrozný zážitek se tenkrát tak bolestně zapsal do mé duše, že jsem do toho domu už nechtěla nikdy vstoupit. Pan Hampel měl řeznictví!
Velmi hezké hodiny jsem trávila u Pauli Schmidt-ové, se kterou jsem hodiny sedávala na schodech na dvoře při loupání brambor a poslouchala, jak vypráví ty nejkrásnější příběhy, pohádky a pověsti, ve kterých se to jen hemžilo čarodějnicemi, skřítky a vílami. To byla šťastná doba! Při posledním úderu večerního zvonění v naši malé kapli jsem musela být doma a běda, kdybych se jednou zpozdila. Otec byl přísný, ale také milující. Hodně jsme se od něho naučily a získaly bohaté vědomosti. Ještě dnes znám mnoho historických příběhů a asi 300 písní. Většinou mne bral s sebou na návštěvy starých lidí, kteří mu pak při dojení vyprávěli příhody a legendy a zazpívali mnoho krásných lidových písní. Na vlastnoručně nakreslený notový papír otec ihned zaznamenával tomu odpovídající noty, takže si je mohl na našem harmoniu později přehrát. Z usedlosti Franze Grohmann-a jsme si vždy přinesli tři litry medu a hodně čerstvých vajec.
Vzadu za školou bydlel Pepa / Pepsch Hornig, hezký blonďatý chlapec, po němž jsme tajně toužily. Vedle bydlely dvě starší dámy, které nebyly z Boškova / Poschkau a na skromné živobytí si vydělávaly výrobou nádherných pestrých květin z krepového papíru. Reli a já jsme seděly hodiny vedle nich a chtěly se bezpodmínečně toto umění naučit, ale bohužel se nám to nikdy nepodařilo.
K mé lítosti jsem nikdy nepoznala své prarodiče. Protože jsem byla nejmladší ze tří děvčat, nesměla jsem s nimi jezdit na různé návštěvy a pohřby. Většinou směla doprovázet mého otce nejstarší sestra Gertrude, nar.1916. Moje milovaná maminka byla často nemocná a také měla se čtyřmi dětmi doma dost práce. Náš malý bratr Frantík /Franzi bohužel zemřel již osm měsíců po narození.
Neznala jsem dlouhou chvíli, protože jsme měli tři velké zahrady: s ovocem, se zeleninou a s květinami, o které se moje milá maminka s láskou starala, takže jsme měli po celý rok tu nejkrásnější květinovou výzdobu, a naše lékařka, paní hraběnka Margarete Defours-Walderode z Potštátu si při svých častějších návštěvách odnášela plnou náruč květin. Byla to schopná lékařka, ohromně a láskyplně pečovala o moji nemocnou nejstarší sestru až do její předčasné smrti. Gertrude zemřela 27. března 1937 ve svých 21 letech. V olomouckém reálném gymnáziu platila za nejlepším žačku, byla velmi oblíbená, a pohřbu v Boškově 30.března 1937 se zúčastnilo mnoho žáků, profesorů a také ředitel gymnázia. Pan ředitel Dr. Lachnit měl smuteční řeč a sám také dříve nemocnou několikrát navštívil.
Nikdy nezapomenu na cyklistický výlet s Reli do Lipníka / Leipnik přes Hochwald, kdy jsem havarovala, a přitom poškodila a pokřivila vypůjčené kolo od Hans-e Roesner-a. Nebyl na mně kvůli tomu naštvaný. Chudák, bohužel už se nevrátil z války.
Pokračování příště
_ _ _ _ _ _
Název článku: KINDERZEIT IN POSCHKAU VON HILDEGARDE GÖTZ
Zdroj: Bärner Ländchen 2020/ Nr. 04/, str. 164-165
Autorka: Susanne Schneider
Překlad: Stanislav Prokop a Anna Halíková, členové spolku Lubavia
_ _ _ _
Boškov / Poschkau je vesnice v Oderských vrších v okrese Přerov, místní část Potštátu. Leží asi 3 km jihozápadně od něj, v nadmořské výšce 550 m n. m, na hranici Vojenského újezdu Libavá v Olomouckém kraji.
_ _ _ _ _