Sedlák v Barnově / Bernhau měl čeledína. Byl to zdravý červenolící mládenec se zářícíma očima.Byl také vždy dobré mysli, a každý, kdo ho poznal, z toho měl potěšení. Ale najednou se s ním stala změna. Byl bledý, hleděl zasmušile a pryč byla jeho slunná nálada. Tak tedy, v čeledínovi ze sousedství měl dobrého přítele, a ten, když viděl tu změnu, myslel si, že kamarád je nemocen, a proto se ho na to vyptával.
Související obec: Barnov (Olověná) – Bernhau
„Nejsem nemocný“ zněla odpověď „ale musím teď pracovat nejen ve dne ale i celou noc“. A vyprávěl, že jeho paní je čarodějnice. Večer, když on chce jít spát, hodí mu na krk koňský chomout a nutí ho, aby celou noc pracoval. „S tím skoncujeme“ odpověděl sousedův čeledín. „Zítra si vyměníme postele. Ty budeš spát v mojí komoře a já ve tvojí, myslím, že už ráno bude s čarováním tvojí paní konec“.
Téhož večera si oba vyměnili svá lože. Když potom v noci přišla čarodějka a chtěla čeledínovi hodí na krk chomout, ten ho chytil a natáhl jej ženě přes hlavu. Ta se vmžiku proměnila v koně. Čeledín ho vzal za uzdu, zavedl ke kováři a řekl mu: „Kováři, musíš mi hned okovat koně.“ „Nemám žhavé uhlí,“ odvětil kovář. „Tak já ti ho udělám,“ čČeledín rozžhavil uhlí a povídá: „Teď okovej koně!“ Kovář poslechl, a když zvíře mělo podkovy na všech kopytech, čeledín se na něj vyšvihnul a odjel domů.
Příštího rána nechtěla selka vstávat z postele. Sedlák, který nevěděl proč, se rozzlobil a strhnul z ní přikrývku. A tu viděl, že má na nohou a rukou podkovy. Tušil už, co se stalo, a když mu oba čeledíni potvrdili, že ta žena je čarodějnice, předal ji soudci. Ten ji odsoudil a nechal upálit.
Podle Bruno Stanzela.
_ _ _ _ _
Zdroj: Bärner Ländchen 2020/ No.2/ str. 48
Překlad: Stanislav Prokop a Anna Halíková, členové spolku Lubavia
_ _ _ _ _