Dokonce už Ježíšek ležel na slámě. Podle Písma svatého putovali Marie a Josef z Nazareta do Betléma na sčítání lidu. Podle biblického podání se zde ve chlévě narodil Ježíš. Chlapeček byl položen do jeslí na slámu, obklopen pastýři a dobytčaty. K tomuto dni, v němž se narodil Spasitel, se vztahuje letopočet západního světa, jakož i převážně celosvětově užívaný Gregoriánský kalendář. Jako vzpomínku na narození Mesiáše slavíme ještě dnes nejhezčí svátky roku, Vánoce, začínající Štědrým večerem 24. prosince.
Ale nejen Ježíšek a také ne lidé v Kozlově / Koslau leželi na slámě, nýbrž všichni lidé tehdejší doby užívali slámu jako podložku ke spaní na slamníku v posteli. Pro tuto důležitou součást domácnosti nebyla pro obyčejné obyvatelstvo žádná jiná alternativa, a znamenala zcela podstatné zlepšení kvality života, ve srovnání s dřívějšími časy.
Pytel, do něhož byla sláma nacpávána, byl z hrubého, přírodního, stoprocentního lněného vlákna. Tento len, nazývaný také flachs, je po sklizni, sušení, tření, spřádání a tkaní sice ještě dosti tuhý, ne snadný k žehlení, ale nanejvýš pevný. Předností tohoto přírodního materiálu je také jeho vysoká schopnost přijímat a rychle předávat vlhkost. Len nebyl používán jen do postelí, ale také na pytle na mouku, obilí a brambory. Rovněž na pytle pro krmení koní, jakož i pro legendární „Heu-und Grastücher (loktuše na seno a trávu), ale také jako rubáš. V postelích byla – přece jen drsná lněná látka, nahrazena především bavlnou, přičemž se porůznu také ještě dnes (nebo opět) přidává len především z důvodů biologických, méně už ke zvýšení pevnosti.
V Kozlově se slamníky plnily vždy z boku žitnou slámou s dlouhými stébly. V jiných krajích se snad užívala sláma ovesná a pšeničná. Novomanželé se prý dobře cítili dokonce na slámě ječné. Po mlácení toho bylo u každého hospodáře velké množství. Slamník byl nacpán, přičemž sláma byla za rok většinou vyměněna. Náplň se každý den trochu „natřepala“, aby se vyrovnalo vzniklé proležení.
V Kozlově spali moji rodiče, my děti, příbuzenstvo ve výměnku a také naše chůva na této vysoce ceněné podložce do postele. Při vyhnání v r. 1946 jsme pro každého dospělého vzali jeden slamník sebou, z čehož ovšem z důvodu místa byly naplněny jen dva. Také v prvních letech po vyhnání, asi do r. 1950, jsme všichni spali na tomto přírodním materiálu bez zvláštního laťkového roštu, pružin, elastického spodku a – bez alergie! Nahrazena byla tato po staletí užívaná spací podložka nejdříve třídílnou matrací, naplněnou mořskými chaluhami, senem nebo koňskými žíněmi, potom především oblíbenou pérovou matrací.
Dnes se dokonce nabízejí také matrace vyrobené kombinací pružin a čištěné slámy.
Sláma byla užívána nejen v postelích ale i ve chlévech. Tady byla jako podestýlka, ale také jako řezanka pro dobytek nepostradatelná. Jako lidé v dřívějších dobách, cítí se dobytek ještě dnes na slámě dobře. Pro slepice nejen při snášení vajíček, ale též při sezení na vejcích, byla sláma všestranně používána. Na boty, košťata, povřísla, košíky, mísy, klobouky, panenky, provazy, tašky, rohožky a mnoho dalšího, na slaměný věchet se nesmí zapomenout. Sláma byla v hospodářství všeobecně ceněný produkt, vhodný k mnohostrannému použití. Ve spojení se slámou se ještě dnes užívá označení „slaměný vdovec“ / Strohwitwer, „hastroš,panák“ / Strohmann, nebo „rychle vzplanuvší oheň ze slámy = přechodné nadšení“/ Strohfeuer. Označení něčí inteligence „hloupý jako sláma“ / /strohdumm se rovněž vztahuje na vymlácená suchá stébla.
Velkostatkář Franz Hornik z Padesáti Lánů / Fünfzighuben, který bydlí v Erfelden-u u svého bratra Otto Lehrer-a, navštěvoval často moje rodiče. V přítomnosti své manželky Marie řekl vícekrát: „Svou ženu jsem v posteli ve slámě nikdy hledat nemusel“. K tomu je na vysvětlenou třeba říct, že jeho žena byla pěkně kulatá.
Výstižně se k tomu hodí všestranně známé zvolání: „Ach, ty svatý slamníku!“ (Ach, du heiliger Strohsack!)
_ _ _ _ _
Zdroj: Bärner Ländchen 2021/ No.12/ str. 526-528
Autor: Erich Skricka
Překlad: Stanislav Prokop a Anna Halíková, členové spolku Lubavia
_ _ _ _ _