Když končí den a do našich světniček se sklání soumrak, to člověk zatouží pohlédnout zpět na uplynulé časy v naší domovině. Bezděčně zavřené oči a v duchu jako ve filmu běží kolem nás doba našeho mládí až do současnosti.
Související obec: Město Libavá – Stadt Liebau
Najednou se cítíme přesazeni na návrší a u nohou pod námi leží v údolí naše milé rodné městečko Město Libavá / Stadt Liebau, jehož domky stoupají až do výše Steinbrüche (kamenolomů) a rozbíhají se do čtyřech bočních údolí. Všední den, ale také sváteční časy ve staré vlasti v duchu ožívají.
Poslouchej, co to ještě v tak pozdní večerní hodinu na náměstí zaznívá? Hudba! Co se to děje? Aha, Svatojánská noc, slunovrat! Městská kapela Seidler hraje do pochodu a všechno, mladí i staří, proudí na náměstí. Lidé se řadí do pochodu a se zvučnou hudbou se jde Windmühlgasse (ulicí Větrného mlýna) nahoru na prostranství Steinbrüche, kde stojí 5 až 6 metrů vysoká hranice, kterou s nadšením postavila naše mládež ze starých košťat, sudů a jiného dřevěného haraburdí. Zazní pochod, hranice je zapálena, plamen šlehá proti nočnímu nebi. Berní ředitel Schwarz, sekretář Hörandel nebo ředitel měšťanky Jarmer má krátký projev o smyslu a významu tohoto zvyku našich předků. Mužský sbor zpívá písně, cvičenky tančí kolový tanec, děti mávají pochodněmi, a zástup za doprovodu hudby zpívá národní písně.
Když potom oheň skoro dohořel najde se ještě několik odvážných mládenců, kteří ho přeskakují. Zapalují se lampiony a s hudbou v čele se jde zase zpátky na náměstí. Cestou se tu a tam přiblížila zvědavá svatojánská muška, mává svojí lampičkou, aby se podívala, co tady chce tolik lidí. Doprovází průvod opodál cesty a ztrácí se zase v tmavé noci. Po příchodu na náměstí ještě pochod, a průvod se rozchází. Ti, ve kterých oheň roznítil požár, jdou do první hospody, aby ho chladným douškem uhasili.
V těchto dnech byla někdy také ledová zima, čas pozdních nočních mrazů, které poškodily kvetoucí obilí a brambory.
_ _ _ _ _
Zdroj: Bärner Ländchen 2022/ No.6/ str. 268 - 269
Autor: Bernhard Losert
Překlad: Stanislav Prokop a Anna Halíková, členové spolku Lubavia
_ _ _ _ _