Když se blíží Svatodušní svátky, odívá se příroda do svých nejkrásnějších svátečních šatů. Ze spojení, ze svazku lidí se Zemí, z pestrosti přírody vzešly v této roční době u našich předků různé slavnosti jako skutečné jarní svátky, které byly určovány zázrakem kvetoucí přírody.
V mnoha německých zemích se ještě dnes udržují staré zvyky, které dokládají původní smysl tohoto svátku, který byl dozajista svátkem námluv a lásky. Dnes jako dříve se ve svatodušní době staví máje, které jsou znamením nově se probouzejícího jara. Při tomto obřadu stavění máje hrají velkou roli král a královna máje.
V Severních Čechách zaujmou ženich a nevěsta máje při májových slavnostech čestná místa a mají potom proslov. Obzvláště stojí za zmínku, že král máje ve své řeči zdůrazňoval, jak je důležité hledět si německých způsobů a zvyků. Rakousko je přirozeně také místo, kde se staré německé zvyky udržují. Tak se tedy i v Rakousku kolem Svatého Ducha všude stavějí máje. Kdo by neznal březovými ratolestmi ozdobené a různými dárky ověšené máje! Přirozeně jako všude je i v Rakousku vesnické obyvatelstvo tím, kdo tyto staré německé zvyky udržuje a pečuje o ně,
Tance děvčat, jako pozůstatek starých jarních rituálů, hrají velkou roli. Provozují se v nejrůznějších formách a obměnách. Tak se v sobotu před Svatodušní nedělí shromáždí děvčata před vesnickou hospodou. Ověnčeny a slavnostně oblečeny jdou v průvodu přes vesnici, vedeny dívkou, která nese májku. Před domy novomanželů, kteří měli svatbu v loňském roce, se zastaví a na počest jim zatančí. Za to, jako poděkování, připevní mladí manželé na májku dárek, část nějakého oděvu nebo sladkosti. Nejnovější novomanžel se připojí k průvodu a jde s ním až na konec vesnice. Tam je mu předána májka. On s ní odtud utíká, děvčata za ním cestou necestou, přes pole a lesy, až se novomanžel nakonec zastaví a rozdělí dárky na májce nejrychlejším děvčatům. Vítězka dostihu se stane svatodušní královnou, kráčí na špici průvodu a je nejžádanější při následné taneční zábavě-
Na jiných místech zase vesnické dívky uspořádají slavnost, jejíž náklady zaplatí samy. Za to mají při tanci jako zvláštní právo nárok na dámskou volenku.
Jinde je při tanci tzv. „Mlýn starých bab“ (Altweibermühle). Postaví se stan se dvěma vchody, ověnčený májkami. Děvčata, převlečená za ošklivé čarodějnice, vstupují dovnitř, Z vnitřku se ozývá hlučný rachot – nejčastěji mlátičky na obilí – který má napodobovat klapot mlýna. Za chvilku pak vyjdou děvčata ven, mladá a veselá ve svých nejhezčích slavnostních nedělních šatech – mladě semletá – a se smíchem tančí po cestách.
Hans Rudolf Krill
_ _ _ _ _
Zdroj: Bärner Ländchen 2021/ No.5/ str. 201 - 202
Překlad: Stanislav Prokop a Anna Halíková, členové spolku Lubavia
_ _ _ _ _