(Saat = setí, setba……Reiten = jízda na koni. Saatreiten byla jízda na koních do polí s prosbou a modlitbou za příští úrodu – pozn. překl.). Tato jízda na koních vesnických mládenců do okolních polí probíhala ráno na Velikonoční pondělí před velkou slavnostní mší.
Až dvacet jezdců na koních se shromáždilo v 7 hodin u kostela před pomníkem padlých a obdrželo od faráře kříž ozdobený květinami. Kříž převzal první jezdec se slovy: „Vzhůru kamarádi, vykročme ke dnešní jízdě. Důstojný pane, prosíme, dejte nám na cestu sebou křížky“.
Další pár nesl spolkový a církevní prapor a po návratu zpět do vesnice věnec, který položil k uctění padlých v První světové válce u pomníku padlých. Po farářově krátkém proslovu a požehnání si lidé z domů zavedli koně do stájí a jezdci se zúčastnili slavnostní mše. Nosič kříže předtím vrátil kříž faráři s průpovědí: „Kříž, který jsme společně vezli, vracím s poděkováním důstojnosti. Obci uctivě přejeme radostné a požehnané Velikonoce. Tak jako za starých časů, pojďme s našimi pastýři do kostela."
Jezdci měli hruď ozdobenou zelenou šerpou a klobouk zelenou pentlí. V roce 1929 v noci předtím trochu sněžilo ... Na Velikonoční pondělí se potom večer v jednom z obou hostinců konal věneček Saatreiterů (Saatjezdců), kde se mládež povyrazila při tanci.
(Výňatek z kroniky „Herčivald slovem a obrazem“ 1983).
_ _ _ _ _
Zdroj: Bärner Ländchen 2022/ No.4/ str. 157-158
Překlad: Stanislav Prokop a Anna Halíková, členové spolku Lubavia
_ _ _ _ _