Milí občané Kunčic! Nastal leden. Tou dobou už v naší staré vlasti ležel hluboký sníh. Děti a mládež se proháněli na svazích se svými saněmi nebo lyžemi, nebo chodili bruslit.
Jednou, na konci týdne počátkem 40. let, jsme vyrazily, moje sestra Waltraut a já s lyžemi do Kunčic / Kunzendorf, abychom si tam užily zimního sportu. Myslely jsme si: Těm to ukážeme! Vždyť přece svahy v Kerharticích / Gundersdorf byly mnohem příkřejší a delší. Ale chyba lávky! Musely jsme se velmi namáhat, abychom trénovaným lyžařům, na cizích, pro nás neznámých svazích, stačily.
Příštího dne jsme vyrazili, naše sestřenice Irma (Irma Appel-ová), Hans Theimer. moje sestra a já na lyžařský výlet do Medlic / Mödlitz (našeho rodiště). Cesta vedla přes Břízky / Birken, kde sníh byl hodně hluboký, a my jsme se museli pořádně namáhat. Když jsme konečně dorazili do cíle, padli jsme ve starostově hospodě na židle a hasili jsme žízeň.
Vzpomínali jsme na staré časy, které jsme v Medlicích prožili a přesto, že jsme tehdy byli tak malí (4 příp. 5 let), bylo vzpomínek stále ještě dost. Stmívalo se už, když jsme se vydali na zpáteční cestu. Teď se šlo cestou necestou napříč přes pole po zledovatělém sněhu přímo do Kunčic.Vyšel už měsíc a svítil nám na cestu. Vrátili jsme se zdraví a šťastní, protože to byl nádherný zážitek, na který ještě stále vzpomínám.
S nadějí, že nám zima v novém roce přinese také trochu sněhu, vás všechny zdravím
_ _ _ _ _
Zdroj: Bärner Ländchen 2021/ No.1/ str. 30 - 31
Autor: Edith Becker
Překlad: Stanislav Prokop a Anna Halíková, členové spolku Lubavia
_ _ _ _ _