Ponořte se s námi do pověstí o Slaměném řezníkovi, nočním reji čarodějnic u Boškova a původu tzv. ponořeného kříže.
Ponořený kříž
U staré vozové cesty, která vedla z Hranic / Mährisch Weisskirchen do Potštátu / Bodenstadt, stával kdysi mezi Černou Louží / Schwarzer Tümpel a Losertovým mlýnem / Losertmühle hostinec, a před ním starý kamenný kříž. V hostinci bylo pořád veselo. Často tam tancující nevěděli, kdy přestat.
Jednou na Velký pátek, o němž je přece každé veselí hříchem, zde panovala obzvláště bujná vřava. Housle zněly a páry se točily v divokém rozpalujícím reji. Právě ve chvíli, když bujnost vrcholila, vstoupil do sálu poutník a vyzval tančící, aby svého počínání zanechali. Den, o němž na kříži zemřel náš Spasitel, má být dnem smutku, a ne dnem radosti.
Ale s potupou a výsměchem vyhnali rozjaření tanečníci zbožného muže ven. On se zase vrátil a znovu je napomínal, aby se opanovali a dostali rozum. Nestoudný smích byl mu odpovědí, a výskání a ztřeštěnost pokračovaly. Potřetí vyzval poutník ke svěcení tohoto dne, avšak opět marně. Poté smutně opustil ten hříšný dům. Ale přede dveřmi se obrátil, zvedl ruce a zvolal: „Kletba tomu hříšnému bahnu, prokletí těm, kteří znesvěcují den úmrtí našeho Pána !"
Sotva ta slova vyřkl, zatáhla se nebesa mraky. Blesky se křižovaly, hrom burácel a propukla silná bouře. Za strašného rachotu se otevřela země a pohltila hospodu se vším, co bylo uvnitř. Také kříž, který stál naproti se ponořil, ovšem ne úplně, Jeho horní část vyčnívá ze země jako znamení budoucím pokolením, že tady nevázané rouhání nalezlo svůj oprávněný trest. Ale na Velký pátek je tam ještě slyšet hlasité naříkání potrestaných.
Slaměný řezník
Jednou, před léty v Milovanech / Milbes skočil řezník jménem Stix, lidově nazývaný Slaměný řezník (Krohfleischer?) do vodní nádrže u obecní zahrady a utopil se. Od té doby tam v určitou dobu strašilo. Kdo šel pozdě v noci kolem vody, mohl z ní zaslechnout nářek, který byl od lidského pláče k nerozeznání.
Jeden čeledín, který se o půlnoci vracel od své milé, to slyšel taky. Náhle zpozoroval neobyčejně velkého černého psa, který za ním běžel až k vrátkům jeho statku a tam náhle zmizel. Protože to nebyl žádný pes z vesnice, myslel si, že to byl vodník. To však není správné. To, co viděl, byla duše sebevraha.
Zážitek muže z Boškova
Jeden muž z Boškova / Potschkau šel jednou pozdě večer do Sklárny / Glashütte. Není to tam daleko, ale přesto mu tentokrát cesta trvala neobyčejně dlouho a skoro nebrala konce. Jak tak kráčel, uslyšel náhle podivnou hudbu. Šel za ní a tu se ocitnul na okraji čarodějnické mýtiny.
V divokém tanci se tam pohybovalo mnoho čarodějnic. Znal je skoro všechny, většina byla z jeho vesnice, jiné byly z okolí. Když ho zpozorovaly, přišly k němu a nabízely mu k jídlu všelijaké dobroty, a co nemohl sníst, musel strčit do kapsy. Také jim musel slíbit, že o tom, co viděl a slyšel nikdy nic neprozradí, jinak ho těžce potrestají. Potom mu připravily bílou postel a položily ho do ní, a protože byl unavený, hned nato usnul. Když se však ráno probudil, byly čarodějnice pryč a on ležel na hromadě kamení. Doma tu zvláštní příhodu vyprávěl manželce a na její naléhání dokonce uvedl jména čarodějnic. Aby se však předešlo neštěstí, nesměla o tom nic prozradit.
_ _ _
Zdroj: Z pověstí Berounska a Oderských vrchů, 2. svazek
Překlad: Stanislav Prokop a Anna Halíková, členové spolku Lubavia
_ _ _ _