Co se může stát, když zaměníte telefonní číslo. O úsměvnou historku z 60tých let minulého století se s námi podělil Manfred Krätschmer.
Začátkem 60tých let, když byl spolu s vedlejšími stavbami dokončen náš dům v Altenstadtu (Hessensko), začali jsme opět chovat slepice, králíky a prasata. Samozřejmě ne již na výdělek jako ve staré vlasti v Nepřívazi, ale jako samozásobitelé na přilepšení.
Bylo krátce před Vánocemi, tedy ta správná doba na zabití jednoho ze dvou našich prasat. Se zvěrolékařem bylo domluveno, že mu máme zvolat, až bude prase poraženo. Jak řečeno, tak uděláno. Můj dědeček šel k nedaleké telefonní budce, ve které byl aparát s mechanickou volbou a vytočil číslo. Přitom se dopustil malé chyby. Nezavolal zvěrolékaře, nýbrž domácího lékaře. Oba totiž měli skoro stejné telefonní číslo, jeden 346 a ten druhý 364. Dědeček zavolal do telefonu „Svině je mrtvá“ a hned položil, aniž by čekal na odpověď. Domácí lékař sice poznal hlas, ale zprvu nevěděl co si má počít. Až mu napadlo, že by mohl zavolat zvěrolékaře.
Když se to nedorozumění vyjasnilo, museli se oba od plic zasmát a dohodli se, že prohlídku masa provedou společně. Přirozeně se celá rodina divila, proč u toho byl také domácí lékař. Když jim pak řekli důvod, byl z toho přirozeně všeobecný velký smích. Po práci se přešlo k příjemnější části zabijačky, řezník, můj dědeček a oba doktoři bohatě zapíjeli poražené prase žitnou a navzájem se přitom krmili všemi možnými a nemožnými historkami.
_ _ _ _ _
Název článku v originále: DIE SAU IST TOD!
Zdroj: Bärner Ländchen 2019/ No.10/ str. 398-399
Autor: Manfred Krätschmer
Překlad: Stanislav Prokop a Anna Halíková, členové spolku Lubavia
_ _ _ _ _