Orná půda kolem Herčivaldu / Herzogwald byla většinou chudá a kamenitá. Přesto mohli sedláci, když bylo dobré léto, sklidit obilí na chleba a jako krmivo pro dobytek v dostatečném množství a kvalitě. Zajištění zemědělských plodin ovšem vyžadovalo velkou námahu a píli. Karl-Heinz Körper o tom píše slovy "podávám následující zprávu, převzatou z naší Herčivaldské kroniky".
Před první světovou válkou přicházeli do vesnice obchodníci s koňskými povozy nakupovat obilí. Přivezli si lněné pytle, do kterých se plnilo a navažovalo po 50 kg. Sedlák Johann Benirschke čís. 69 v obci obilí nakupoval a obchodníkům nebo mlýnům dále prodával. Po roce 1918 byl na podnět Spolku zemědělců ve Dvorcích / Hof na Špitálské ulici / Spitalstrasse postaven sklad Zemědělského nákupního a prodejního družstva, kde sedláci ze Dvorců a okolních obcí mohli prodávat své nadbytečné obilí a nakupovat vápno a hnojiva.
Předsedou byl sedlák Rudolf Bittner ze Dvorců, obchodním vedoucím Franz Langer (Majuvka / Maiwald), a pan König ze Dvorců. Obilí bylo dodáváno v pytlech, uskladněno tam na sýpce a prodávalo se velkomlýnům, ječmen pivovarům. Mohli tam prodávat a také nakupovat i nečlenové družstva, což bylo výhodné pro malorolníky. Za časů Čechů přicházeli do vesnice obchodníci, kteří z pověření vojska kupovali seno a slámu, které se potom musely vozit na nádraží do Budišova / Bautsch.
Každý zemědělec měl na svém poli zasetý proužek máku pro domácí potřebu, tu a tam také na prodej. Makovice s malými modrými zrnky se po sklizni nejprve sušily na půdě, dříve než se odřezaly vršky a mák vyklepal ven. Hospodyně ho uchovávaly ve lněných pytlících, užíval se jako náplň do pečiva a jako přísada k makovým "Mohnkliaslen" (asi "šulánky", pozn. překladatele). To se mohlo stát teprve potom, až se mák v "makovém mlýně" rozmačkal na kašovitou masu. O spojitosti máku a opia jsme nic nevěděli.
Také len, když se vymlátil, dával v domácnosti velmi ceněné lněné semeno, které, pomleté na olej, nacházelo užití při přípravě jídel nebo jako prostředek k námáčení. Pan Klein v údolí Lobníku / Lobnigtal poté, co zanikla pila, ještě dlouhá léta lisoval ve svém mlýně semena na olej. Během první světové války byl lněný olej, zejména pro chudé lidi, kromě chleba a brambor, hlavní součástí jídla. Chleba namočený ve lněném oleji chutnal v těch hladových dobách velmi dobře.
Také hrách se pěstoval a jeho lusky se sušily podobně jako mák, v zimě se lžičkou vybral dobrý od shnilého, a z něho se uvařila dobrá hrachová polévka. Ještě dnes patří hrachový ajntopf k oblíbeným jídlům. Dříve bývaly hospodyně, které kromě ječmene pražily na plotně také hrách. Jemně pomleté v mlýnku na kávu a po spaření horkou vodou vznikla hrachová nebo ječná káva, k jejímuž obarvení se přidávala cikorka. Zrnková káva byla
většinou jen o nedělích a při zvláštních příležitostech. Byla u nás velmi drahá.
Kromě krmné řepy a řepy na jídlo se dosti hodně pěstovalo bílé zelí. Sklízelo se až pozdě na podzim. Co se nespotřebovalo jako octové zelí nebo jako zelný salát, to se krouhalo a zpracovalo na kyselé zelí. Zelí nakrouhané na tenké plátky přišlo do sudu (později také do kamenných hrnců) a bylo jedním členem rodiny, který si předtím obzvlášť dobře umyl nohy, pevně ušlapáváno. Jako přísada se po vrstvách do sudu přidával kmín, kopr a jalovcové bobulky, a podle chuti také celé jablko nebo malé cibulky. My doma jsme už dobře věděli, že kyselé zelí je velmi zdravé a bohaté na vitamíny. Když bylo k obědu maso, zelí nikdy nechybělo.
Ve mlýnech, kde se mlelo obilí, se také zpracovával ječmen na kroupy a krupici, a ty se při zabijačkách používaly jako plnivo do krve nebo do jitrnic. S kroupami se také vařila polévka. Pšeničná krupice na dětskou kaši se kupovala u kupce. Pro kvalitní ovoce se vysoko položená vesnice nehodila, protože v tuhých zimách většina ovocných stromů, které nebyly proti zimě dostatečně odolné, pomrzla. Třešně nesly sice jen malé ale sladké plody. Hospodyně je používaly na třešňové koláče, nebo byly zapečeny do těsta v "bublaninách". Velmi chutnala také třešňová rýže. Mnoho druhů jablek a hrušek mělo nejrůznější užití, bylo to pozdní a trvanlivé ovoce. Švestek bylo bohatě a také několik druhů, jako Rossköpf, Wasserpflaumen ("vodní švestka"?, pozn. překladatele). Sušené švestky byly v zimě velmi dobré ovoce na cumlání nejen pro děti!
Vlašské ořešáky bylo vidět jen zřídka, což obzvláště mládež velmi litovala. Při velké zimě pomrzly většinou jen mladé stromy. Keřů lískových ořechů bylo bohatě na stráních a na okrajích polí.
Už od jara přicházeli do vesnice obchodníci se svými koňskými povozy a zvoněním malým zvonkem na sebe upozorňovali a vyvoláváním nabízeli své zboží: salát, okurky, zelí, květák, rajčata a různé jižní ovoce. Potom, co měl Willi Krocker auto, sám si pro tyto věci jezdil do velkoobchodu a nabízel ve svém obchodě.
_ _ _ _ _
Název článku: LANDWIRTSCHAFT UND OBSTBAU
Zdroj (článku i fotografie): Bärner Ländchen 2023/ No.9/ str. 455 - 458
Autor: Karl-Heinz Körper
Překlad: Stanislav Prokop a Anna Halíková, členové spolku Lubavia
Fotografie: Pod cestou do Kerhartic, str. 457
_ _ _ _ _
