Nejen 3 miliony sudetských Němců těžce postihla ztráta vlasti, přičemž mnoho z nich následkem nelidských štrapácí přišlo při vyhnání o život. Tento těžký, a ještě těžší osud potkal 25. 000 lidí židovského vyznání, kteří mezi lety 1938 a 1942 žili v Sudetech. Několik málo z nich opustilo území ještě před Mnichovskou smlouvou jakož i před zlopověstnou Hitlerovou řečí v Říšském sněmu 12.září 1938.
Touto řečí započal masový exodus 6,3 milionů lidí mojžíšské víry, žijících v Evropě, Avšak 110.000 pocházelo z území dnešního Česka, a z toho opět 24.000 ze Sudet. Lidé, kteří zůstali ve své vlasti, byli většinou posláni přes Terezín do Osvětimi.
V malých hornatých obcích na jihu berounského okresu, kolem Kozlova / Koslau, ve Slavkově / /Schlock, v Ranošově / Prussinowitz, Nové Vsi / Neueigen a v Božkově / Poschkau bylo Izraelitů málo. První kontakty se židovskými osobami měl můj otec (nar. 1896) v první světové válce jako voják v Haliči / Galizien a Horní Itálii Oberitalien. Od r. 1788 existoval v Habsburské monarchii pro Židy stav „být hoden branné služby“ a od r. 1793 pak všeobecná branná povinnost. Moje matka pocházející z Velké Střelné / Groß Waltersdorf vyprávěla, že z místního košer řeznictví (kde se poráželo podle židovského zákona) roznášela během dvou posledních školních roků maso místním zákazníkům.
V Potštátě / Bodenstadt žilo asi 5, v Berouně / Bärn 10 a v Městě Libavá / Stadt Liebau 20 osob židovské víry. Z větších okolních obcí přicházeli do našeho kraje jen ojediněle obchodníci, aby nakupovali přebytečné zemědělské produkty, především žito. To v moravských městech Brně, Olomouci, Mor. Ostravě, Znojmu a Mikulově už vypadalo trochu jinak. Také v berounském okrese byli Izraelité činní nejen jako obchodníci, nýbrž také již ve významných, vznešenějších oborech. Umožňoval to Toleranční patent císaře Josefa II. ze 13. října 1781. Na jeho základě byli činní např. jako lékaři, notáři, lékárníci, pojišťovací agenti, makléři, advokáti, továrníci a v bankovnictví.
Podíl Židů vzrostl především příchodem takzvaných východních Židů z rakouských Korunních zemí jako Haliče a Bukoviny. Tím se zvýšil jejich počet v Opavě / Troppau, Znojmu / Znaim a v Mikulově / Nikolsburg téměř až na 10 %. Během let bylo židovské obyvatelstvo silně ovlivněno němectvím. Mnozí už nemluvili jen jidiš, někteří se také nechali pokřtít, a ještě více studovali na německých univerzitách.
Náhlý konec sudetskému soužití přinesla tzv. Křišťálová noc (pogrom) z 9. na 10. listopadu 1938. Mnozí si při tom vzali život, a ještě více bylo chladnokrevně zavražděno. Skoro všechny synagogy nebo modlitebny byly vypáleny a hřbitovy zpustošeny. Památnou výjimku činilo krajské město Krnov / Jägerndorf, ležící 45 km severně od Berouna. Zdejší synagoga přežila Křišťálovou noc jen proto, že městský radní Franz Irblich (člen Sudetoněmecké strany) ji navrhl k přestavbě na tržnici, což bylo také realizováno. Osobním nasazením v těžké době především F. Irblicha podařila se záchrana dříve, než přišel rozkaz ke zbourání od horkých hlav z Berlína. Dnes patří tato synagoga k 15 nejznámějším stavebním památkám v České republice.
Irblichovi se český stát odvděčil 10 lety nucených prací ve zdraví škodlivém provozu výroby mědi. Dnes jsou ještě na Moravě samostatné židovské obce v Brně, Olomouci a Ostravě.
Jako vzpomínka: Praha měla kdysi nejvýznamnější židovskou obec v Evropě. Většina z těchto 30.000 osob udala v r. 1921 jako národní příslušnost německou. Západočeské město Plzeň má po Budapešti druhou největší synagogu v Evropě a třetí na světě. Nejstarší židovská modlitebna na Moravě stála v blízkém Lipníku / Leipnik.
Je nesporné, že Izraelité patří k nejinteligentnějším národům světa. Právě tak, že byli a jsou velmi dobří obchodníci. To potvrzuje příhoda z Potštátu z roku 1925: Pojišťovací agent Samuel se chtěl nechat pokřtít a šel na faru v doprovodu svého přítele Eliase. Katolický farář, velebný pan Johann Mastarisch už Samuela očekával. Skoro až po hodině vyšel zpocený Samuel z fary. Elias, který už na něj netrpělivě čekal, se hned zeptal: „Proč to trvalo tak dlouho? Jaké to bylo? Jsi už teď pokřtěný?“ Samuel odpověděl: „Nebylo to lehké. Ne, nepokřtil mne, ale já jsem ho pojistil!“
_ _ _ _ _
Zdroj: Bärner Ländchen 2022/ No.6/ str. 269-271
Autor: Erich Skricka
Překlad: Stanislav Prokop a Anna Halíková, členové spolku Lubavia
_ _ _ _ _