Kromě brambor, mléka a masa bylo obilí, a zde především žito, nejdůležitější základ pro výživu obyvatel v Oderských vrších. Žito bylo velmi oblíbené a vděčné.
Jak vyprávěl můj otec, pěstovalo se v Kozlově / Koslau především žito, ječmen, oves, ale jen zřídka pšenice. Důvodem skromného pěstování pšenice byla totiž velmi málo úrodná půda a rovněž drsné podnebí. Obě tyto okolnosti měly za následek nízký výnos pšenice, a její pěstování se nevyplácelo.
Při nadmořské výšce Kozlova mezi 500-600 m mělo žito nad náročnou pšenicí jasnou převahu, a to z několika důvodů : široce rozvětvené kořeny a malou náročnost na teplotu při klíčení 1 až 2°C, dále schopnost přestát delší sucha vzhledem k dlouhým stéblům, která lépe udržují vodu. Především však, pro svou odolnost vůči mrazu, sahající až do minus 25°C.
Ještě po první světové válce se selo ručně. Nevýhodou byla nerovnoměrně osetá plocha a tím vzniklé mezery, které dávaly ostatním sedlákům často příležitost k posměchu. Mnoho rolníků brzy poznalo, že setí strojem nepřináší jen ulehčení práce a úsporu času, ale že vede také ke zvýšení výnosu.
Začátkem dvacátých let koupil otec v Lipníku/Leipnik secí stroj na tažení koněm, jehož rozteč mezi řádky byla nastavena na 12 cm, přičemž ještě i dnes rozteč mezi 12 až 18 cm platí za ideální.
Další zvýšení výnosu přineslo „moření“ proti nemocem obilí, při kterém každý sedlák měl svou vlastní recepturu, a na jejíž účinnost přísahal. Tak se používaly močůvka, tabákový výluh, odvar z kopřiv a šípků a ještě mnoho jiného. Účinné, ale drahé a dnes zakázané, bylo použití roztoku na bázi rtuti. Hnojilo se chlévskou mrvou a vápnem. Teprve po připojení k Německé Říši r. 1938 bylo možné přikoupení drahých umělých hnojiv s rychle působícím dusíkem.
Žitná sláma sloužila jako stelivo a především také jako řezanka v krmivu při chovu selat a telat. Ale nejdůležitější bylo žito pro chléb. Dnes se ví, že žito obsahuje důležité balastní látky a působí proti lenosti střev. Zmenšuje také riziko onemocnění krevního oběhu a srdce a snižuje krevní tlak.
Další výhody proti mnohým ostatním druhům obilí byly, že se žitu na naši málo úrodné půdě dobře dařilo, nepatrná náchylnost vůči nemocem a celkové mnohostranné využití. Přímo pro Kozlov a ostatní vesnice se stejnými klimatickými poměry a kvalitou půdy bylo toto obilí naprosto zcela důležitou, ideální a vděčnou potravní základnou.
Protože se žito musí sít velmi mělce (1-2 cm hluboko), plyne z toho otcova zbožná moudrost: „Žitné zrno chce Bůh v nebi vidět!“
_ _ _ _ _ _
Název článku: Der Roggen im Odergebirge
Zdroj: Bärner Ländchen 2023/ No. 03/ str.116-117
Autor: Erich Skricka
Překlad: Stanislav a Anna Halíková, členové spolku Lubavia
_ _ _ _ _ _