Dnes jsme "otevřeli sezónu" prací na kapličce Nejsvětějšího srdce Ježíšova na Nepřivazi. Znáte seriál "Bylo nás pět"? Tak nás dnes bylo pět a na odvedené práci je to znát.
Nenechali jsme se odradit ani tím, že ráno bylo v Nepřivazi -1°C a "pocukrováno" sněhem. Slunce nás nenechalo na holičkách, sníh pod jeho vlivem v dopolední odtál. Naštěstí země zmrzlá nebyla, kopat se dalo.
Po poradě jsme si rozdělili práce. Ivo se Sváťou se pustili do dokončení schodnicového posezení levé části apsidy, s respektem k jasanu uprostřed a jeho kořenům. Soňa s Michalem se pustili do okolí vnějšího pláště kaple a příprav pro obnovné doskládání zdi. To zahrnuje nejen odkopání hromad hlíny smísené s kameny a nálety, ale také klučení pařízků a zetlelých kořenů, které zeď prorostly a roztrhaly ji. Víťa z kmenů z okolních jasanových polomů vyrábí schody ke kapli, v kopci od příjezdové cesty. Se schody jsme počítali, přivezli jsme i nařezané roxorové tyče.
_ _ _
INTERMEZZO - Sonda ohledně původní podlahy
Od podzimu nám vrtalo v hlavě, zda "tam někde dole" není - pak by stálo za to se k ní prokopat a obnovit ji. Víťa se pustil do kopání podél zdi s omítkou a 50 cm pod aktuálním terénem narazil na menší plotny, dále ani hlouběji již nic. Jeví se pravděpodobné, že břidlicová podlaha asi byla odvezena, ale chtěli jsme mít jistotu. Díru jsme tedy opět zasypali, malým ziskem bylo, že jsme na odkopané omítce našli zbytky modré barvy, a pokusíme se od pamětníků zjistit, zda apsida byla vymalována na modro celá - dosavadní posbírané vzpomínky hovoří o kopuli vymalované v souladu s mariánským kultem - tedy na modro se zlatými hvězdičkami.
_ _ _
Michal se o půl dvanácté loučí, pouštíme jej neradi, je to pracant :-). Ivo se Sváťou přetahují, chtěli končit ve 12 a evidentně se nechce opouštět skoro hotovou práci. Nakonec jedou, ale jak jim to nedá, domlouvají se, že v týdnu přijedou svůj part dokončit. Soňa s Víťou pracují do 15 hodin, také chtějí dokončit rozdělanou práci, a tak vytahují poslední zdí prorostlé pařezové kořeny a do připraveného prostoru Soňa doskládává z kamenů znova cca 2 metry zdi. Víťa ještě při rovnání terénu vnější strany kapličky postupuje s odkopem až k přechodu stěny do apsidy. Obnažuje se tak ostrá hrana přechodu stěny, protože omítka je na vnější straně ještě zachovalá a je vidět skladba zdi: kamenný korpus, doložený zvenku cihlami a na nich omítka. Vše dokumentujeme fotografiemi. Také je vidět reálná tloušťka stěny kaple: cca 80 cm.
Končíme, poklidíme. U středového jasanu necháváme malého andělíčka, kterého Soňa vyrobila z roztržené patrony. Loučíme se s příslibem, že za 14 dní jsme zde znovu, rádi bychom také připevnili malou infoceduli o kapli - stříšku na ni už má asi Ondra vyrobenou. Před námi je ještě "práce jako na kostele", ale tahle patří k těm, kdy je každý kousek odvedené práce viditelný, nebo spíše i hmatatelný.
Prostě pokračujeme na tom, aby vzpomínku na kapli Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, postavenou v roce 1924, nepohltil les. Původní stav kaple a předchozí práce si můžete prohlédnout zde.
