Příběh se odehrává na počátku 20. století v malé vesnici Rudoltovice (Rudelzau). Popisuje dramatické události spojené s obviněním faráře z vraždy a následným soudním procesem. Bylo to časně zjara roku 1902 jednoho jasného všedního dopoledne, když černý Landauer tehdejšího majitele statku Josefa Polzera zastavil před farou č. 88 v Rudoltovicích. Z fary vyšel tehdejší římskokatolický farář P. Raphael Rimmel a pokorně nastoupil do kočáru.
Související obec: Rudoltovice – Rudelzau
Četnický strážmistr Karl Bendel měl místo na kozlíku, vedle něj seděl sám majitel statku a vedle něj četnický poštmistr Franz Karolus. Oba četníci byli služebně přiděleni a nesli karabiny s nasazenými bajonety. Mně bylo tehdy osm let a sledoval jsem tuto událost z naší zahrady, která byla naproti faře. Totéž dělalo mnoho vesničanů, všichni s vážnými tvářemi, ženy plakaly, protože farář Rimmel byl velmi oblíbený.
Farář byl zatčen kvůli podezření z vraždy své kuchařky Laury Krause a tímto způsobem odvezen na 16 km vzdálenou železniční stanici Domašov a poté byl převezen do okresního vězení v Olomouci. Musela to pro něj být skutečná křížová cesta. Jak se později ukázalo, předcházel zatčení spor o pravomoc mezi arcibiskupským konzistořím a okresním prezidiem v Olomouci ohledně toho, zda má být farář souzen světským nebo duchovním soudem. Nakonec se v říši arcivévodství rakouského se sídlem v Habsburku-Lothringenu prosadil světský soud.
Hlavní líčení proti faráři P. Raphaelovi Rimmelovi obviněnému z vraždy se konalo v létě téhož roku u okresního soudu v Olomouci a skončilo zproštěním obžaloby pro prokázanou nevinu. Hlavní svědkyní v tomto trestním řízení byla moje zesnulá matka Theresia Nedetzka, rozená Günther, c. k. poštovní doručovatelka v Rudoltovicích.
Těmto skutečnostem předcházel následující stav věcí:
Naše hospodářství č. 29 leželo naproti faře a tak se stalo, že farářská kuchařka Laura Krause za mou matkou občas přišla na pokec. Pamatuji si ještě, že slečna Laura, jak jsme jí říkali, přišla k nám jednou večer před svou smrtí a stěžovala si na třesavku v zádech, načež jí moje matka nabídla místo na lavici u kamen, aby se mohla ohřát u otevřených kamen. My děti jsme pak byly poslány spát. Asi až v průběhu tohoto samotného večerního rozhovoru a ve své smrticí úzkosti se slečna Laura svěřila mé matce a přiznala se, že je zamilovaná do faráře, který tuto lásku neopětoval, a že ze zoufalství nad tím požila z krabičky sirek jedovaté špičky, které byly seškrábnuty, rozpuštěny v mléce a tento jedový nápoj vypila do dna. Chtěla tím dosáhnout toho, aby ležela mrtvá na prahu, když by farář přišel v neděli po mši svaté zpět do fary. Pravděpodobně moje matka okamžitě učinila všechna možná opatření a především informovala rodiče obviněné, protože slečna Laura byla nejstarší dcerou tehdejšího lesního správce hraběte z Desfour-Walderodes Reinholda Krause a byla téže noci převezena do svého rodičovského domu a do lékařské péče. Ale veškeré úsilí bylo marné. Byla sice zdravá, ba přímo robustní žena asi 25 let a kvetoucí krásy. Její plán, ležet právě v neděli po mši svaté mrtvá na prahu, musel z tohoto důvodu selhat, ale požitá dávka jedu byla příliš silná. Po několikadenním umírání zemřela v rodičovském domě a byla pohřbena na obecním hřbitově v Milovanech, protože 6 km vzdálená lesní správa Franzenshof již nepatřila k obci Rudoltovice.
Ještě téhož léta matka propuštěného faráře, vdova po okresním soudci z Freibergu v Mohelnu, zrušila domácnost svého syna v Rudoltovicích a jako poděkování za svědectví darovala mé matce zlatě orámovaný obraz svatého Františka z Assisi na rotující zeměkouli, který získal čestné místo v naší dobré světnici a který se stal v roce 1946 obětí českého vyhnání u mé sestry Aloisie Hanik. Faráře P. Raphaela Rimmela jsem během první světové války navštívil v Laimu u Vídně. Zůstal knězem, ale z vlastní vůle se vzdal znovuuplatnění jako farář a spokojil se s duchovní službou v jednom ústavu sociální péče.
Tento zážitek z dětství mě neopouštěl po všechny ty roky a přemýšlel jsem, proč museli tito dva mladí lidé tolik trpět. Všechny zvěsti o lásce, která nezůstala bez následků, jsou nepravdivé. Nechci však, aby tomuto nevinnému faráři byla tajně přičítána vina za smrt mladé ženy, proto vytrhnu tento hořký zážitek z minulosti a předávám ho potomkům.
Josef Nedetzka
Zdroj: FB skupina VVP Libavá a okolí // https://www.facebook.com/groups/3642100906049616/posts/3756331997959839/
