Zcela zaniklá obec ležela v oblasti pramene potoka Velička v nadmořské výšce 550 m. Heřmánky (Herrnsdorf, Hermsdorf) byly zemědělskou osadou nedalekého Boškova s velkou rozlohou lesů v severním výběžku bývalého okresu Hranice, náležely do lesního revíru potštátského velkostatku. Založení je datováno kolem roku 1258. První písemná zmínka o obci je údajně z roku 1394, poprvé se ve svých dějinách připomíná jako pustá k roku 1538, kdy se nazývala Heřmansko. Na zdejší půdě se pěstovaly především obiloviny, len, brambory a pícniny ke krmení dobytka. Obec byla známá i tím, že vždy na jaře se louky v jejím okolí zlatily žlutými květy úpolínů. Bylo to jediná lokalita těchto rostlin v celém hranickém okrese. Až do roku 1923 byly Heřmánky osadou nedalekého Boškova podobně jako nedaleká Skelná Huť. Boškov je dnes jednou z místních částí Potštátu a Heřmánky ani Skelná Huť již neexistují.
Související články:
01. 2010 Vzpomínky na dětství ve Skelné huti
01. 2009 Kaple v Heřmánkách v časopise Poodří
Výskyt křemene a dostatek dřeva potřebného pro tavení skla vedl k založení sklárny Eugenem Reichem poblíž obce, v osadě Skelná huť. Ta fungovala od roku 1821 jako pobočka Reichovy sklárny v Krásně u Valašského Meziříčí. Dostatek práce způsobil velký příliv obyvatelstva na potštátsko, mj. i českých tavičů skla z moravského Slovácka. Sklárna vyráběla různorodé spotřební sklo, např. různorodé lahve a lahvičky, sklenice, cylindry na petrolejové lampy a také obrázky malované na skle. Zajímavostí byla výroba skleněného pečetidla pro potštátské měšťany.
V roce 1834 bylo v huti zaměstnáno 188 zaměstnanců, většinou z Boškova a Heřmánek, v době svého největšího rozkvětu právě v 19. století se zde vyrobené užitkové sklo vyváželo do celého Rakouska-Uherska i do Anglie. Protože se nepodařilo v prosadit stavbu železnice v okolí, a huť z ekonomických důvodů svou činnost ukončila v roce 1908. Sklárnu Eugen Reich prodal Janu Netroufalovi za 8.450 Korun. V té době se jednalo o vlastní sklárnu, 4 domy s byty dělníků, kancelář, školu, vilu, sklad zboží, kůlnu a sklad uhlí. V roce 1920 byla sklárna prodána potštátskému hraběti Zikmundu Desfours-Walderode. Uzavřením sklárny došlo k poklesu životní úrovně i v Heřmánkách.
Při sčítání v roce 1921 měly samotné Heřmánky 23 domů, v nichž žilo 130 osob (67 mužů a 63 žen) v 35 rodinách. Z nich bylo 120 německé, 8 české a 2 jiné národnosti. K Heřmánkám patřil ještě osamoceně stojící mlýn (Hermesmühle) s číslem popisným 14, který se nacházel dále po cestě na Čermnou. V roce 1930 bylo v Heřmánkách 25 domů a žilo zde 120 obyvatel. Školní vyučování zde probíhalo od roku 1790, pak byla při skelné huti od roku 1883 do 1910 zřízena expozitura obecné školy v Boškově. V obci stála filiální kaple sv. Anny zbudovaná v roce 1928.
Druhá světová válka si mezi místními muži vybrala celkem 11 obětí. K tomu byly Heřmánky v roce 1944 stiženy velkým požárem, který zničil polovinu domů až do základů. Od roku 1945 až do doby odsunu muselo mnoho místních Němců pracovat na „českém území“ na zemědělských usedlostech. Kromě rodiny Drexlerů a rodiny lesníka Krause, kteří byli nuceni vlast opustit s transportem již dříve, byli obyvatelé Heřmánek odsunuti do sběrného tábora v Hranicích 28. srpna 1945. Po čtrnáctidenním pobytu v něm byli přesídleni do Německa do Villmaru v kraji Limburg. K roku 1945 v obci žilo cca 140 obyvatel v celkově 20 domech. Po vzniku vojenského prostoru Libavá byla obec zcela zničena, dnes jsou zde pouze základy bývalých budov. Sklárnu připomíná pouze blízký rybník na Plazském potoce.
_ _ _
Lokace zaniklé obce Heřmánky (Herrnsdorf, Hermsdorf) na Mapách.cz
_ _ _
Zdroje
GLONEK, Jiří. Zaniklé obce Vojenského újezdu Libavá. 1. vyd. [s.l.]: Společnost přátel Poodří, 2007.
MACHALA, Jindřich. Kronika Libavska. 6. dopl. vyd. vyd. [s.l.]: [s.n.], 2018. ISBN 978-80-260-2270-1.
_ _ _
