Keprtovice ležely v údolí Libavského potoka, který se nedaleko za vesnicí vléval do řeky Odry. Přes nevelkou obec se vinula i okresní silnice ze tři kilometry vzdáleného Města Libavá do Potštátu. Obec zřejmě vznikla jako původně hornická osada v místech, kde se těžilo zlato. Jedna z místních tratí se jmenovala Seifengraben, což naznačuje místo, kde se rýžovalo zlato. Stáří obce není zcela jasné, z roku 1549 měla pocházet - nedochovaná - gruntovní kniha, a první spolehlivá písemná zmínka o obci pochází z roku 1581, kdy byla zapsána v urbáři panství Libavá jako existující ves, které byly zvýšeny původní starší platy. Je tedy pravděpodobné, že ves mohla opravdu pocházet z poloviny 16. století. Ve zmíněném roce 1581 zde bylo 16 sedláků, sedm zahradníků a rychtář, který vlastnil také mlýn.
Související články:
09. 2023 Fémová vražda z Keprtovic z roku 1938
06. 2018 Údolná, Keprtovice - údržba místních památek
05. 2017 Keprtovice (Údolná) - úklid hřbitova 05/2017
Za třicetileté války byla vesnice silně poničena, ale obyvatelé se dokázali poměrně rychle zvetit. Podle lánských rejstříků z let 1666 a 1676 zde bylo devět sedláků, tři zahradníci, sedm domkařů a tři pusté usedlosti, což v podstatě odpovídá stavu z roku 1581. Od roku 1750 zde vyučoval jeden z domkařů, ale skutečné školy se obec dočkala až v roce 1828. V roce 1890 byla postavena nová větší škola, která byla až od roku 1929 dvoutřídní. V roce 1858 zde byla postavena kaple sv. Jiří, na jejímž místě původně stávala dřevěná zvonička. Obec byla přifařena do Města Libavé.
V roce 1911 zde bylo 342 obyvatel v 68 domech. V obci byla škola, dva hokynáři, dva hostince, krejčí, dva mlynáři, dva obchody, dva obuvníci, tabáková trafika a dva spolky záložna a hasiči. V roce 1937 zde bylo 299 obyvatel a v obci byl hostinec, dva obchody se smíšeným zbožím, malíř, mlýn, krejčí, dva obuvníci, trafika a prodejce dobytka.
Ze spolků zde působili dobrovolní hasiči (1897, Bund des Landwirtes (1920), Bund der Deutschen (1922), Deutsche Kulturverband (1928). V místě byla malá obecní knihovna a v roce 1927 se zde objevilo první rádio.
Lom, mlýn a kaple
V zaniklé obci K obci patřil lom i mlýn na Libavském potoce čp. 7 (tzv. Kobertmühle) používaný v posledním období pouze ke šrotování. Mezi význačné stavby Keprtovic, které vzaly zcela za své, patřila kromě mohutné starobylé rychty zmiňované již v roce 1581 i kaple sv. Jiří. Předchůdkyní kaple byla malá dřevěná zvonice o rozměrech 3 × 3 metry, která musela v roce 1858 ustoupit novému svatostánku. Na její vybudování přispěl dokonce 315 zlatými i bývalý císař Ferdinand s manželkou.
Poválečné dějiny obce vzaly rychlý spád, v jehož víru zmizela i kaple, ale nejprve v průběhu června až října 1946 v pěti transportech zmizely němečtí obyvatelé (jednalo se o asi 300 obyvatel ze 65 domů). Náhradních osídlenců zřejmě nebylo mnoho, protože ještě začátkem března 1946 nemohla být otevřena česká škola pro nedostatek dětí. Čekalo se totiž na to až jejich počet dosáhne 15. Z rozhodnutí úřadů přišla v roce 1948 vyklizená obec určená k likvidaci i o svůj původní název, který nahradil výraz Údolná. Poslední domy byly zbourány v polovině šedesátých let dvacátého století a dnes zůstaly jen zbytky základů.
V roce 2017 byl spolkem Lubavia upraveny zbytky zdevastovaného hřbitova s kaplí, a v dolní části obce, mezi lipami u cesty, stojí tzv. Zimmerův kříž z roku 1873, zrestaurovaný místními rodáky.
Upíři na místním hřbitově
V roce 1727 došlo ve Smilově a Libavé k odhalení upírů na místních hřbitovech, ve Městě Libavá to bylo přes 60 „nakažených“ mrtvol a jsou mezi nimi i obyvatelé s Keprtovic, které byly přifařeny do Libavé. Mrtvoly byly následně spáleny katem u Smilova a popel byl vhozen do potoka. Pravděpodobně s touto událostí souvisí místo u Keprtovic směrem k Zigharticím, které se jmenuje Hexenplan. Je to místo, kde byly buď čarodějné reje, nebo kde byly „upíří“ mrtvoly spáleny.
V roce 2017 byl spolkem Lubavia upraveny zbytky zdevastovaného hřbitova s kaplí, a v dolní části obce, mezi lipami u cesty, stojí tzv. Zimmerův kříž z roku 1873, zrestaurovaný místními rodáky.
Pověst o třech černých kohoutech
V Keprtovicích žil rychtář, který rád šprýmařil. U něj pracoval jako čeledín Hans a rychtář mu jednou před obecní radou se smíchem řekl, že od něj může koupit rychtu. Hans měl moc rád třešně a tajně na ně chodil v noci i na třešeň u rychty. Když jednou seděl na stromě, přišel pod třešeň přišel rychtář s hrncem, vykopal díru, hrnec do ní schoval a potom pronesl: “To ti říkám, že ze země nevyjdeš, dokud ti někdo nedonese tři černé kohouty”. Hans nelenil, ráno zašel za svou sestrou, která byla ženou jednoho ze sedláků a řekl jí, ať stůj co stůj někde koupí tři kohouty, že musejí být černí a ať mu je tajně donese. V noci přišel k třešni, položil na zem kohouty a řekl “Tady jsem ti přinesl tři černé kohouty”. Ozval se rachot, kohouti zmizeli a na jejich místě se otevřela země a v ní byl hrnec, co rychtář zakopal. Hans jej vzal a odnesl k sestře, aby mu jej dobře schovala. Když pak v Keprtovicích zasedala obecní rada a rychtář se Hanse se smíchem ptal, jestli od něj rychtu koupí, nechal Hans nejprve rychtáře přede všemi slíbit, že mu ji opravdu prodá a pak se ho zeptal za kolik. Rychtář si řekl 800 zlatých. Hans šel rychle za sestrou, vzal hrnec a odnesl ho na rychtu. Všichni se divili, když Hans postavil na stůl hrnec se zlaťáky, ale začali počítat a ejhle, bylo to přesně 800 zlatých. Rychtář poznal svůj hrnec, ale protože by musel prozradit, že jej ukryl s pomocí kouzla, raději mlčel. Tak se Hans stal v Keprtovicích rychtářem.
