Zimní měsíce v Nepřívazi byly velmi tvrdé a bohaté na sníh. Ale dal se z toho také vytlouct kapitál.
Související obec: Nepřívaz – Epperswagen
ZO nedělích přijíždělo autobusy mnoho Olomoučáků, aby užívali zimní přírody jízdou na lyžích, sáňkováním a jízdou na saních tažených koněm. Můj dědeček takovou jízdu na saních nabízel po celý den. Večer, když měly autobusy zase odjíždět zpátky, a následkem zimy se nedaly nastartovat, nebo uvízly ve sněhu, zapřahal můj dědeček koně, aby pomohl autobusy zase rozjet. Tak se daly lehce vydělat peníze.
Také v hospodě bylo živo, hrálo se k tanci. Už tehdy bylo tzv. Apres – Skise* vpádem do hospody. Jen tehdy ještě nikdo ty výrazy neznal. Následkem toho musela jedna osoba snášet dvojí, dosti silné zatížení. Byl to syn vesnického kováře, nazývaný Kovář Čahoun, protože byl vysoký a štíhlý. O nedělích, když v hospodě při tancovačkách byl nadbytek žen, ho hostinský přivedl, aby s dámami tancoval. Byl velmi dobrý tanečník a uměl všechny možné tance, také ty, tehdy zcela moderní. Příštího rána, v nejčasnější hodinu, byl ještě k smrti unavený vytažen z postele, aby se v kovárně dal do práce. Musel pak poslouchat průpovídky jako: „Kdo může večer až do nekonečna slavit, ten může příštího rána zase tvrdě pracovat“.
Manfred Krätschmer
*po lyžování, pozn. překl.
_ _ _ _ _
Zdroj: Bärner Ländchen 2021/ No. 2/ str. 63-64
Překlad: Stanislav Prokop a Anna Halíková, členové spolku Lubavia
_ _ _ _ _