Čermná - Gross Dittersdorf

Čermná - Gross Dittersdorf

Zaniklá ves Čermná se dnes nachází v samotném srdci vojenského výcvikového prostoru, asi 8 km jižně od armádního centra v Městě Libavá. Její domy se dříve rozprostíraly v mělké úžlabině podél potoka Čermná (Schwarzbach), táhnoucí se od západu na východ, kde se potok vléval do Plazského potoka (Bleissbach). V katastru obce se nacházelo i několik samostatných kolonií, především samota Ascherwinkel se třemi domy a myslivnou a samota Bleiss v těsné blízkosti oderského údolí. V roce 1930 obec tvořilo celkem 137 domů s 674 obyvateli, z nichž se pouze 12 hlásilo k české národnosti.

Pro obec se dlouho užíval český název Černá, Čermá nebo Čermné, ale nakonec se ustálilo oficiální pojmenování Čermná. Mimo kostel s farou, dvou mlýnů a myslivny se Čermná mohla pochlubit dvěma větrnými mlýny, rychtou, hasičskou zbrojnicí, poštou, školou, pilou (v roce 1911 jsou zde zmiňovány tři), čtyřmi hospodami, stejným počtem obchodů (trafiky v to nepočítaje) a nepřebernou řadou živností (na seznamu likvidovaných živností z 5. ledna 1949 se objevilo celkem 39 položek). I Čermná měla ovšem převážně zemědělský charakter, i když polovinu obecního katastru zabíraly lesy ( z toho asi 600 ha v majetku bývalého lenního statku Velká Střelná). Les tak poskytoval obživu významné části obyvatel ať šlo o dřevorubce, uhlíře stavějící milíře, dělníky svážející dřevo ke zpracování nebo o domácí výrobu dřevěného nářadí a náčiní.

V zemědělství patřily mezi tradiční plodiny oves, žito, brambory, ječmen, jetel, vikev, zelí, řepa, mák či hrách. Velkou roli mělo především do začátku 20. století pěstování lnu. Vyhlášený byl i chov dobytka. Kolem dvou desítek osob zaměstnávaly i poněkud vzdálenější továrny firmy Moravia v Mariánském Údolí a Hlubočkách.

V Čermné existoval před rokem 1938 bohatý kulturní a společenský život, čehož jsou dokladem především rozličné spolky a sdružení. Nejstarším spolkem v obci byli od roku 1893 hasiči (Freiwillige Feuerwehr). Kromě obligátních slavností se hasiči v roce 1909 přičinili i o netradiční stavbu lezecké stěny v blízkosti školy. Německé obyvatelstvo bylo v roce 1946 odsunuto v sedmi transportech. Zástavba obce, čítající v této době 152 čísel popisných (ve skutečnosti i s výměnky 172 domů) byla vzhledem ke svému umístění v ohnisku plánovaného vojenského prostoru likvidována mezi prvními i s farním kostelem sv. Máří Magdalény. Po něm zbylo jen vysoké rumisko. Existenci obce připomíná od roku 1993 alespoň obnovený nadační kříž z roku 1873 v její horní části.