Nová Ves nad Odrou – Neueigen

Historie

Půda zde byla málo úrodná a podle lánových rejstříků z roku 1675 zde byli jen domkaři s políčky. Ti podle toho měli celkem 16 kusů polí o výměře 190 měřic, což dohromady tvořilo o něco více než jeden lán a pět achtelů půdy v nejhorší třetí bonitní třídě. Osadníci měli dokonce privilegium, které jim odpouštělo všechny roboty na panství, s výjimkou výroby šindelů pro panskou potřebu. Většina polesí patřila přímo pánu velkostatku a podle vyjádření lesmistrů v 18. století zde rostly zpravidla jen podřadné dřeviny a rekultivace by byla příliš nákladná. V 16. a 17. století se v okolí těžilo zlato a stříbro, a také břidlice.

Obživou obyvatelstva byla kromě zemědělství práce v lese a přes léto i ve stavebnictví. Ve starší době byla obec známá i výrobou dřevěných lžic. Po okolí se nacházely četné lomy, jež představovaly hlavní zdroj stavebního materiálu. Lidé si také v sezóně přivydělávali sběrem hub, jahod, malin, ostružin a brusinek, které často chodili prodávat na trh do Lipníku nad Bečvou - obec farou spadala od založení právě pod Lipník nad Bečvou, posléze byla přifařena k Jestřabí a nakonec roku 1784 do nedaleké Čermné. V roce 1712 zde byla postavena kaple sv. Antonína Paduánského, která byla rozšířena roku 1862 na malý kostelík. Do roku 1779 obec spadala pod školu v Čermné, v roce 1808 zde byla postavena samostatná škola, která byla zvětšena roku 1931. Poštou spadala obec pod Velkou Střelnou.

V roce 1811 došlo ve vsi k velkému požáru, který hořel čtyři dny a padla při něm více než polovina vesnice. V roce 1881 zde bylo 46 domů. V roce 1911 zde byl bednář, hokynář, dva hostince, kovář, krejčí, vodní a větrný mlynář, obchod se dřevem a obilím, dva obuvníci, prodej tabáku. V roce 1937 zde byl hostinec, obchod se smíšeným zbožím, obchod se dřevem, vodní mlýn, kovář, krejčí, obuvník, tabáková trafika. 

Větších vlastníků půdy nad 10 ha měla Nová Ves nad Odrou jedenáct, z nichž čtyři nejvýznamnější držely nad 30 ha půdy. Do roku 1918 pěstovali sedláci na svých pozemcích z velké části i len, později se více zaměřili na chov dobytka a produkci mléka, která se soustřeďovala v mlékařském družstvu ve Městě Libavé.

Místní spolky: v obci byly hasičský sbor (1900), Ortsgruppe des deutschen Kulturverbandes (1927), Bund der Deutschen (1890), Ortsviehversicherungsverein (1897), Spar- und Darlehenskasenverein (1911), Landwirtschaftlicher Ortsverein (1931).

V době druhé světové války bylo nemálo obyvatel zaměstnáno v továrnách firmy Moravia. Po válce byly rodiny odsunuty v roce 1946 do Německa do krajů Mosbach, Landsberg a Schwäbisch Gmünd, většinou přes sběrný tábor v Moravském Berouně. V době odsunu v roce 1946 zde bylo 52 domovních čísel, z toho čtyři byly zničené, dále obecní dům, mlýn, pazderna, škola, hasičárna, hájovna a myslivna.

Po vzniku vojenského prostoru byl záměr vybudovat v katastru Nové Vsi nad Odrou leteckou střelnici, které ale fungovala jen krátce. Po nástupu proudových letadel byla příliš blízko hranicím vojenského prostoru a hrozilo nebezpečí, že může nedopatřením dojít k shozu výbušnin mimo prostor. V roce 1948 na letecké střelnici probíhal výcvik izraelských pilotů v ničení pozemních cílů.

Obec dnes připomíná, kromě rozvalin hospodářských usedlostí a hřbitova, o nějž se stará spolek Lubavia, zejména pamětní kříž stojící nedaleko zničené filiální kaple sv. Antonína Paduánského z roku 1712. Korpus kříže pochází z roku 1908 a byl renovován bývalými rodáky v roce 1996.

Mlýny

Někdy po roce 1769 rodina rychtářů Heegerů (dědičné privilegium z roku 1768) postavila pod JV úbočím Wachbergu větrný mlýn, který zanikl kolem roku 1918 (1919). Rychtář Karel Heeger obdržel privilegium za odpor, který činil průchodu pruských vojsk, která se tudy zřejmě mimo jiné snažila obchvatem dostat k olomoucké pevnosti. 

K Nové Vsi nad Odrou kromě tohoto větrného mlýna patřil i mlýn na řece Odře – tzv. Rössnermühle čp. 35, vzdálený od vesnice něco přes 1 km. U mlýna uváděného v pramenech již na konci 16. století se nacházela rovněž malá kaple.

Lesní trať

V katastrálním území obce se rovněž nacházela lesní trať Smolno (Smolná – Smolnau), ležící jižně od obce, kam měla být ze širokého okolí svážena těla popravených zločinců a sebevrahů. Dnes je tato lesní trať (v okolí rybníků na Smolenském potoce) známa díky přírodní rezervaci Smolenská luka, vyhlášené v roce 1993.

Pověst, jak získala Nová Ves svůj hřbitov

Jednoho dne se v Nové Vsi a Čermné roznesla zpráva, že mrtví z těchto míst, kteří společně leželi na hřbitově v Čermné, vycházejí v noci z hrobů a pod vedením čarodějníka hrají v lese mezi Novou Vsí a Čermnou kuželky. Kuželky byly z kostí, koule byly zhotoveny z lebek zemřelých. Některé děti musely kuželky stavět a dokud se jim jejich umrlčí košilky neusušily. Tyto pověsti způsobily velký rozruch, jedna obec obviňovala druhou z toho, že od nich pocházel ten, který způsoboval toto pozdvižení mrtvých. K zjištění viníka byly otevřeny některé hroby a přitom byl nalezen jeden mrtvý otočený břichem dolů. To byl čaroděj. Byla mu useknuta hlava a byl zahrabán na hranici obou obcí. Potom nastal znovu klid. Obyvatelé Nové Vsi ale už nechtěli své mrtvé pohřbívat v Čermné a přesto, že ves neměla více než dvacet usedlíků, založili si zde vlastní hřbitov a v něm stojící kapli. Tak byl tento strůjce nepokojů příčinou, že tak malé místo mělo brzy svůj kostelík a hřbitov.