Velká Střelná – Gross Waltersdorf

Historie

Velká Střelná leží v prostoru, který do 12. století patřil olomouckým údělným knížatům. Své jméno dostala obec podle rozsáhlého Střelenského lesa, který je již v roce 1203 uveden jako majetek kláštera Hradisko, ten o les vedl spor s olomouckou kapitulou. V roce 1274 byl spor mezi ukončen rozhodnutím Přemysla Otakara II. - klášter a kapitula získali každý polovinu. 

Z roku 1382 pochází zmínka, podle které byla ve Velké Střelné rychta a kostel a polovinu majetku zde drželi páni Lacek a Vok z Kravař. Od roku 1384 je znám název Waltersdorf. Odkazem Lidmily z Kravař se kolem roku 1502 Velká Střelná dostala do držby olomouckého biskupství a stala se lenním statkem, předávaným leníkům za vojenskou ochranu statků. 

Prvním známým leníkem byl v roce 1507 biskupský hofrychtéř Petr Greiznekar z Greizenperku. V roce 1552 přijali léno bratří Jan, Albrecht, Arkleb a Viktorín Pavlátové z Olšan a poprvé je zmíněna tvrz nedaleko od kostela východním směrem. 

Na konci 16. století obdržel Velkou Střelnou lénem místopísař markrabství Moravského Jan Horecký z Horky a po něm kroměřížský hejtman Lukáš Dembinský z Dembině. Jeho vnučka Alžběta Polixena z Vrbna nechala v roce 1629 na léno zapsat také svého manžela Václava Bruntálského z Vrbna a rod Vrbenských poté držel Velkou Střelnou až do roku 1937. Za pánů z Vrbna, kteří střídavě chudli a bohatli, byly ve Střelné postaveny myslivny a hájovny, lovecký zámeček Bores, palírna či panský dvůr. Za třicetileté války byla Střelná často rabována Švédy, kteří měli na nedalekém kopci „Švédská kopa“ hlídky. 

Roku 1751 byla v obci postavena, a v roce 1863 rozšířena, škola, o rok později byl zdejší kostelík sv. Mikuláše nově postaven z kamene. Známy jsou 3 hřbitovy - nejstarší u kostela, mladší se nacházel jižně od kostela a v roce 1902 byl otevřen nejmladší hřbitov východně od kostela. Z roku 1753 pochází zmínka o tom, že město mělo šibenici a na návsi pranýř, mělo tedy tzv. hrdelní právo. Šibenice se měla nacházet na tzv. Galgenwiese na úpatí Olomouckého kopce. 

V roce 1898 byla Střelná přejmenována na Velkou Střelnou. V roce 1911 měla Velká Střelná 2182 obyvatel, v obci byla škola, fara, sbor hasičů, četnická stanice, pošta, telegraf a záložna. Dále mlékárna, hostince, výrobna sodovky a lihovin, parní mlátička, vodní mlýn, tři větrné mlýny a pila. V obci byl lékař, porodní báby a mnoho profesí (kominík, bednáři, kováři, krejčí, malíři, mechanik, pekaři, zámečník, zednický mistr, řezníci, stolař).

V roce 1937 zde žilo 1927 obyvatel. V obci byla tírna lnu, zahradnictví, hostince, obchody, kapela, konzum, hospodářské družstvo, dva mlýny, dvě pily, obchody s látkami, spořitelna, záložna a pojišťovna, trafiky, autobusová doprava. Důl je zde uveden pouze firmy Jan Řihák a spol. Svou profesi zde vykonával lékař, zubař, porodní báby, a povozník, pekaři, bednáři, pokrývač, tesař, soustružníci, holiči, prodejci dříví a dřevěného uhlí,  klempíř, malíři, mechanik, sedláci, zámečníci, kováři, krejčí, švadleny, obuvníci a Baťa, truhláři, kolář, autodopravci i cukrář.

K obci patřilo i několik osad, kolonií a samot. Asi dva kilometry severozápadě se nacházela osada Hühnerberg se třinácti domy (1945). Na jihu ležel komplex budov tzv. Schieferwerke, na jihovýchodě kolonie Bräuerberg se třemi domy a dalšími hospodářskými objekty, na severu potom kolonie Rosengarten, na západě skupina šesti domů – tzv. Karlstal. Mezi samoty patřil velkostřelenský mlýn s pilou při soutoku potoka Střelná s řekou Odrou, Drexlerova pila (Streckenmühle) ležící asi o kilometr výše proti proudu Odry. Dále tzv. Hampelmühle u soutoku Lichničky s Hühnerbergským potokem. Významnou osamocenou stavbou byl lovecký zámek (dřívější myslivna) Bores, který je armádou stále využíván.

Za druhé světové války byla budova panského dvora využívána jako lazaret a vězení pro ruské a francouzské zajatce. Po válce v roce 1948 byla ve Velké Střelné ubytována izraelská vojenská brigáda pod vedením majora Sochora, která v okolí prováděla bojový výcvik, šlo postupně o 1335 osob. V době odsunu v roce 1946 zde bylo celkem 347 domovních čísel, odsunuto bylo 1750 osob, z toho 100 antifašistů do NDR. Domy velké Střelné byly armádou nabídnuty k rozebrání na stavební materiál obyvatelům vesnic na hranici vojenského prostoru. Kostel sv. Mikuláše stál do roku 1969, kdy jej na Silvestra zapálili vojáci Sovětské armády a od té doby se jen rozpadal.

Památník

Kdysi rozlehlou obec dnes připomíná jen památník obce v podobě božích muk. Nechali jej zhotovit v roce 1993 bývalí obyvatelé Velké Střelné před tím, co býval kostel sv. Mikuláše, na zbytcích podstavce pomníku padlým v 1SVV. V roce 2003 byl památník doplněn pamětními deskami osazenými po stranách. 

Velkostřelenská břidlice 

Velká Střelná se stala evropsky proslulou lokalitou díky břidlicovému průmyslu - katastrální území obce ukrývalo (a stále ukrývá) největší zjištěné ložisko břidlice ve střední Evropě, navíc excelentní kvality. Zdejší břidlicové plotny se jakostí a trvanlivostí vyrovnaly nejlepší světové konkurenci, vyvážely se do všech zemí rakousko–uherské monarchie a dokonce i za oceán do New Yorku. Příležitostné využívání břidlice se odvíjí od 16. století, ale její opravdová průmyslová těžba začala až ve 30. letech 19. století. Do roku 1866 probíhala v okolí Velké Střelné pouze povrchová těžba, později došlo i na hlubinnou těžbu. Postupně vznikly celkem 4 doly (jámy), hluboké až 150 metrů. Mezi velké odběratele patřila Vídeň, kde krytina z velkostřelenské břidlice pokrývala střechy významných budov, dále se z břidlice vyrábšly broušené dlaždice a ze zbytků pak stolky, brousky, školní tabulky, nádobky, psací stojánky. Břidličný prach byl základem gramofonových desek. Ročně se transportovalo na 2000–2500 vagónů suroviny. Snaha o obnovu těžby přišla v 90. letech 20. století, nenašla však naplnění.

Pověsti

Strašidla v kostele ve Velké Střelné

Jednou šel ve Velké Střelné jeden muž o půlnoční hodině z hospody domů. Jeho cesta vedla kolem kostela a jakmile šel poblíž něj, viděl uvnitř světlo. Myslel, že jsou tam zloději, vzal si žebřík a podíval se oknem dovnitř. Tam uviděl u hlavního oltáře sloužit mši zemřelého pána statku a ministroval mu zemřelý farář. Muž slezl dolů a utíkal pro sousedy, aby to také viděli. Ale když přišli, bylo již všechno pryč.

Jindy zase šel také o půlnoci jeden muž během deště kolem kostela. A znovu se zde svítilo. Když zastavil u brány, otevřela se a vyšel z ní zemřelý farář oběšený štolou a prošel kolem něj. Šel k blízkému kříži a tam se ztratil.

Jako místo strašidel a hrůzy bývá v noci označován hřbitov, ale také kostel, který dříve stával uprostřed hřbitova, býval místem, kde straší. Na cestě kolem Olomouckého kopce prý o půlnoci jezdila rakev, forman bez hlavy a někdy dva ohniví jezdci, kteří se za jízdy šermovali. V okolí Boresu měla žít čarodějnice, která nešťastníky co ji potkali dohnala do tří dnů k tomu, že zešíleli. Na potoku Bohna severo-východně od Střelné žilo několik vodníků a v místních dolech se často objevovali skřítci a permoníci, kteří varovali před nebezpečím.