Město Libavá – Stadt Liebau

Hospodářství města bylo mimo tradiční zemědělství průmyslově orientováno, což dokazuje stručný výčet podniků:

tírna lnu (od 1904), výroba hraček (od 1924), výroba lihovin (od 1883), výroba sodové vody, výroba umělých hnojiv, výroba cementového zboží, cihelna, štěrkovna, strojírna, pivovar, dvě pily, dva vodní mlýny (tzv. Obermühle a Niedermühle), dva větrné mlýny, jatka, stavební firma, břidlicové lomy. Za zdaleka nejdůležitější podniky ovšem můžeme označit textilní továrny na výrobu hedvábných stuh a jiného zboží. Od roku 1921 byla Libavá postupně elektrifikována.

Seznam fungujících služeb a živností k roku 1939

deset pohostinství, dvě cukrárny, šest pánských a pět dámských krejčovství, hodinářství a šperkařství, obuvnictví, čtyři holičství – kadeřnictví, pět pekařství, pět řeznictví, čtyři truhlářství, dvě kolářství, dvě bednářství, tři klempířství, dvě zámečnictví, šest kaváren, kamnářství, kožišnictví, tři sedlářství, dvě pokrývačství, výroba lan – provaznictví, tři malíři –natěrači, vazač knih, šest obuvníků, tři zasílatelství, autobusová doprava, taxi služba, fotograf, instalatér, lakýrník, zedník. Dále devět obchodů (například potraviny, galanterie, elektro, papírnictví, ovoce – zelenina, drogerie, knihkupectví aj.), šest trafik. Nemohla chybět ani lékárna (U sv. Anny), obvodní lékař a zvěrolékař, zubní technik, notář a advokát. Ve městě působily i dvě spořitelny a dvě záložny, nemocnice (městský špitál), koupaliště, kino, městská knihovna a chudobinec.

Slavní libavští rodáci

Za všechny zmiňme Ignaze Czapku von Winstetten (1791–1881), který stál v čele hlavního města habsburské monarchie – Vídně v letech 1838–1848 a mezi roky 1856–1859 působil v roli dvorního a policejního rady ve Vídni.

Roku 1946 došlo k totální výměně obyvatelstva i ke zlomovému zřízení Vojenského výcvikového tábora Město Libavá, což se nesmazatelně podepsalo na budoucím vývoji. Vezměme si pouze urbanistickou stránku věci. Z někdejšího výstavného náměstí zbylo jen torzo. Administrativně a s výjimkou několika mála domů i stavebně zanikla osada Dřemovice. Těžké šrámy utrpělo také severovýchodní předměstí, kde po dlouhá léta chátrající a opuštěné domy, pokud zde po čtyřiceti letech šlendriánství ještě zbyly, byly raději demolovány.

Ostatně suchá statistická čísla mluví za vše: 1930 – 359 domů, 2 113 obyvatel (z toho se 37 hlásilo k české národnosti) ; 1991 – 83 domů, 361 obyvatel.